Všívání rukávů je po kapsách, fazoně a límci asi posledním zádrhelem v šití kabátu: ne, že by to byl krok poslední, ale je to věc, které se spousta šijících bojí. Po jejich vsazení si ale můžete vyzkoušet kabát v téměř úplné podobě a věnovat se už jen záložkám a podšívce.
Jana
Rukávy jsou na mém kabátu přinechané k přednímu a zadnímu dílu, na kterých se provede nástřih a všije se vsadka. Tento typ je jedním z druhů kimonových rukávů.
Nejdřív se ale vrátím k sešívání samotných dílů: základní šev jsem dělala tak, že jsem sešila dva díly, sežehlila švové přídavky na stranu a v ruce prošila. Pro prošívání se doporučuje obvykle nějaká silnější nit, ale od té doby, co skončila Hedva a zásilky z Velké Británie podléhají celnímu řízení, vlastně moc nevím, kde shánět. Klasickou polyesterovou džínovou nití se mi šít nechce, takže jsem jenom ráda, že se v Brně dá sehnat tenší hedvábná nit Gutermann, bohužel ale v omezeném počtu barev. Z těch dostupných se ke kabátu nic moc nehodilo, ale nakonec jsem vybrala jednu, která by jakžtakž šla a zároveň jsem si vybrala i jeden odstín mezi bavlněnými nitěmi s tím, že doma vyzkouším obě varianty. Nakonec se hodily obě nitě, nicméně ta hedvábná má teplý podtón, takže jsem nakonec zvolila pro prošívání dvojitou bavlněnou nit. Prošívání mám celkem dost v ruce, takže jsem nepoužívala žádnou šablonu, okraje můžete ale například prošít na stroji s uvolněným napětím horní nitě, vzniklé prošití pak bude sloužit jako mustr, který vám umožní držet stejnou vzálenost od okraje a i rozestupy mezi jednotlivými stehy. Po dokončetní prošívání pak strojové šití vypáráte.
Budoucí místo nástřihu je potřeba nejdřívě vyztužit nažehlovací výztuhou a následně označit vrchol nástřihu.
