Slovo udržitelnost se dostalo do našich slovníků celkem nedávno a stává se čím dál větším tématem. Tedy jak pro koho. Vzhledem k tomu, že H&M uvedla svou první Conscious kolekci už před více než 10 lety, minimálně po stejnou dobu se mluví o tom, jak velkým znečišťovatelem oděvní průmysl pro naši planetu je. Jenže změnilo se vlastně něco (kromě neustále klesající kvality řetězcových značek)?
Primark, Shein a podobné značky se dočkaly ještě většího rozkvětu, ceny oblečení i přes obrovskou inflaci zůstávají při zemi, což znamená jediné: situace se v oděvním průmyslu rozhodně nezlepšila. Naopak vyrůstá nová generace, pro kterou je nová garderoba každou sezónu standardem, místo zděšení, že tato věc vydržela jen pár vyprání.
Pamatuju si příchod řetězcových značek jako C&A nebo Mango do Brna jako teenager a za studií na vysoké, kdy oblečení stálo na začátku milénia nominálně úplně stejně jako teď. Ale kdyby mi tehdy koupené oděvy nebyly malé, mohla bych je pořád i po dvaceti letech nosit. Dokonce si pamatuju jak jsem šla reklamovat do Manga rifle, které se mi po pár měsících sešoupaly na vnitřních stranách stehen. Z dnešního pohledu trochu bizardní, jenže tehdy stály 1299,- a když zabrouzdáte do jejich e-shopu teď, o dvě dekády později…
Za tu dobu ale třeba ceny látek vzrostly několikanásobně, a tak je jasné že podobné značky musely jít zásadně s kvalitou dolů v rámci zachování cenovky. Při porovnání například se službami, kdy za jednu návštěvu kosmetičky dáte víc jak za nové rifle, je jasné, že takový jeden hadřík nic neznamená.
