Naše krátké letní prázdniny jsou u konce a opět se k vám vracíme s pravidelnými články. Nezapomínejte, že madeirová soutěž stále běží a my netrpělivě čekáme na vaše příspěvky. Můžete je posílat na mailovou adresu info@stehzastehem.cz až do 31.7.2023.
A teď již k jednomu novému barvícímu dobrodružství…
Kdysi dávno jsem na internetu narazila na článek, ve kterém se psalo o využití avokáda na barvení. A protože u článku byly fotky vzorků s krásnými světlerůžovými odstíny, pátrala jsem dál a ve více zdrojích. Slupky nebo pecky z avokáda barví! Ale…! No a těch je spousta. Jenže mi to samozřejmě nedalo a celé to martyrium jsem si prostě potřebovala projít na vlastní kůži sama. A dnes se s vámi podělím o mé zkušenosti. Kdyby to ve vás náhodou také zanechalo nutkání vyzkoušet.
Takže popořadě. Avokádo obsahuje určité látky (najdete na internetu v podrobnějších článcích, já chemii nikdy moc ráda neměla), které dokážou barvit. A to odstíny růžové až oranžové. Barví slupky a pecky.
Já začala tím, že jsem si asi dva roky odkládala slupky z avokáda do mrazáku. Avokádo se u nás doma jí jen občas, mám ho ráda já a mladší syn, další dva členové jej moc nemusí. Ale když najdu v obchodě nějaké tak akorát zralé a za dobrou cenu, tak si ho koupím. Nikdy neřeším jestli je takové nebo makové, existuje spousta druhů, co se k nám dováží. Slupky jsem po oloupání vždy důkladně očistila, usušila na vzduchu a dala do pytlíčku do mrazáku. Některá avokáda se loupou krásně, že stáhnete celou slupku bez vnitřní jedlé vrstvy, některá jdou sotva po kousíčkách a vnitřek na nich ulpívá a nejde skoro vyškrabat. Ale opravdu pečlivě jsem je schraňovala, protože samozřejmě můj laický pohled na věc je: čím víc materiálu, tím víc barviva. Někdy loni na podzim jsem už ale začala mít pocit, že mi avokádové slupky zabírají dost místa v šuplíku v příručním mrazáku, tak jsem se pomalu chystala s nimi něco udělat.
Přírodními barvami lze barvit zase jen přírodní materiály. Takže bavlna, len a hedvábí. Viskózu, směsovky nebo nějaký polyester vůbec nezkoušejte. Hedvábí jsem zavrhla okamžitě. Mám ho sice ráda, ale právě proto si raději koupím barvu nebo vzor, který se mi líbí a nebudu nic pokoušet, na to by to byla drahá sranda. Bavlna je fajn, ale asi bych ji nedokázala vhodně využít. No a len miluji a napadlo mne to vyzkoušet na lněném úpletu. Vlastně rovnou jsem o tom přemýšlela tak, co bych si z látky s růžovým nádechem mohla ušít a nechtělo se mi hokusy pokusy dělat třeba na třech metrech, které by byly potřebné na následné ušití šatů. Takže mi nejlépe vycházel nějaký top, či tričko. A na to je úplet super. Jenže shánějte lněný úplet v listopadu… To jsem trochu narazila. Je to přeci jen materiál vhodnější na teplejší počasí, takže ani v eshopech nebyl moc k sehnání. Koupila jsem jej až letos na jaře, když jsem byla v Českých Budějovicích a zaběhla nahlédnout do látek Olivi. (Mimochodem moc příjemný obchod i majitelé a navíc v jejich nabídce najdete i oděvní kůže. Určitě stojí za návštěvu.)
Když už jsem tedy měla materiál na barvení i na obarvení, začala jsem pročítat na netu, jak na to. Postupy se v určitých ohledech lišily a já si z každého vybrala něco, co mi můj selský rozum vyhodnotil jako opodstatnělé.
Příprava látky na barvení
Opět by to chtělo lepší vysvětlení z oboru chemie, ale všeobecně je to o tom, že rostlinným materiálům chybí vlastnosti, které naopak mají materiály živočišného charakteru (hedvábí) – neumí dost dobře vázat barvivo. Ale dá se to obejít přípravou materiálu. Buďto pomocí chemie (což já tedy nechtěla) nebo pomocí přírody.
