Šití miluju. Od malička. Baví mě ta tvůrčí práce, kdy z kusu látky vytvořím nositelnou a pěknou věc. Nabíjí mě to energií, na druhou stranu mě ale dost často psychicky vyčerpává. Možná si teď ťukáte na čelo a říkáte si, co je to za blbost…
Taky se vám nejrychleji šije v obchodě s látkami? Když si prohlížíte jeden štůček za druhým a nevíte, který by byl lepší a jak byste z tohoto udělaly ty dlouhé letní šaty, tam z toho ty krátké koktejlky do divadla, tamhle to na obyč pláťáky na lítačku, a ještě tady svetřík, no a mikinku, protože tenhle odstín se hodí k té látce z minulých nákupů, ze které budou ty široké kalhoty, hned jak došijete ty krátké šaty s rukávy na jaro a ty dlouhé, co jste chtěly šít už vloni? Tak takhle přesně to mám já. V euforii, že jsem se po dlouhé době dostala někam do obchodu, plánuju a v duchu šiju a v tom nadšení si představuju, že to všechno zvládám prakticky hned, protože to jsou skoro jen samé jednoduché věci. Pravda, je v tom jedno sako, jedny šaty komplikovanějšího střihu, ale to se přeci dá… Radost, nadšení z nových látek, mávnutí nad útratou peněz, protože vždyť si přeci na sebe normálně žádné oblečení nekupuju a látky si koupím jednou za čas. Kochání látkami, do kterých se ještě v obchodě omotávám a úplně se vidím v hotových věcech.
A pak rána! Příjezd domů, vybalení pokladů, naskládání do komínku a prozření, že tohle všechno nemůžu přeci zvládnout ušít, aspoň ne v dohledné době. Možná v ideálním případě, když bych se mohla šití věnovat místo běžného zaměstnání a i ve volném čase. Ale tak to bohužel nejde, protože čas na šití si musím vyšetřit tak jako většina z vás. Někdy je ho víc, někdy holt méně a někdy, i když by čas byl, tak jsem unavená jen při představě, že bych měla jít zrovna v tomto okamžiku k šití, kde mě čeká nějaký ne moc oblíbený krok, že raději ani šít nejdu. A pak mám výčitky svědomí – stres, že nestíhám.
Ono totiž šití není jen o šití, ale v celém procesu tvorby je spousta kroků a ne všechny jsou zábavné. Vlastně můžu popravdě říct, že v celkovém postupu od překreslení střihu na papír i na látku, stříhání, tužení a šití je to přesně od mé nejméně oblíbené činnosti po tu nejlepší. A proto mi vždycky hodně trvá, než se do nového projektu pustím a překonám první dva, tři kroky.
Naposledy jsem měla v plánu růžové jarní sako. Skoro takové jako šila Jana při společném šití, protože se mi opravdu moc líbilo. Látku jsem si kupovala už na podzim, když jsme měly v Praze kurz a dostala jsem se po delší době opět do obchodů s látkami. Krásnou viskózovou kostýmovku jsem tenkrát sehnala v Delsyně.
Výběr střihu byl daný od začátku – sako 0314 od L´Forme na motivy Alexandra McQueena.
