13.4.2023 | Barbora | 12 komentářů

Šití jako spouštěč stresu?

Šití miluju. Od malička. Baví mě ta tvůrčí práce, kdy z kusu látky vytvořím nositelnou a pěknou věc. Nabíjí mě to energií, na druhou stranu mě ale dost často psychicky vyčerpává. Možná si teď ťukáte na čelo a říkáte si, co je to za blbost…

Taky se vám nejrychleji šije v obchodě s látkami? Když si prohlížíte jeden štůček za druhým a nevíte, který by byl lepší a jak byste z tohoto udělaly ty dlouhé letní šaty, tam z toho ty krátké koktejlky do divadla, tamhle to na obyč pláťáky na lítačku, a ještě tady svetřík, no a mikinku, protože tenhle odstín se hodí k té látce z minulých nákupů, ze které budou ty široké kalhoty, hned jak došijete ty krátké šaty s rukávy na jaro a ty dlouhé, co jste chtěly šít už vloni? Tak takhle přesně to mám já. V euforii, že jsem se po dlouhé době dostala někam do obchodu, plánuju a v duchu šiju a v tom nadšení si představuju, že to všechno zvládám prakticky hned, protože to jsou skoro jen samé jednoduché věci. Pravda, je v tom jedno sako, jedny šaty komplikovanějšího střihu, ale to se přeci dá… Radost, nadšení z nových látek, mávnutí nad útratou peněz, protože vždyť si přeci na sebe normálně žádné oblečení nekupuju a látky si koupím jednou za čas. Kochání látkami, do kterých se ještě v obchodě omotávám a úplně se vidím v hotových věcech.

A pak rána! Příjezd domů, vybalení pokladů, naskládání do komínku a prozření, že tohle všechno nemůžu přeci zvládnout ušít, aspoň ne v dohledné době. Možná v ideálním případě, když bych se mohla šití věnovat místo běžného zaměstnání a i ve volném čase. Ale tak to bohužel nejde, protože čas na šití si musím vyšetřit tak jako většina z vás. Někdy je ho víc, někdy holt méně a někdy, i když by čas byl, tak jsem unavená jen při představě, že bych měla jít zrovna v tomto okamžiku k šití, kde mě čeká nějaký ne moc oblíbený krok, že raději ani šít nejdu. A pak mám výčitky svědomí – stres, že nestíhám.

Ono totiž šití není jen o šití, ale v celém procesu tvorby je spousta kroků a ne všechny jsou zábavné. Vlastně můžu popravdě říct, že v celkovém postupu od překreslení střihu na papír i na látku, stříhání, tužení a šití je to přesně od mé nejméně oblíbené činnosti po tu nejlepší. A proto mi vždycky hodně trvá, než se do nového projektu pustím a překonám první dva, tři kroky.

Naposledy jsem měla v plánu růžové jarní sako. Skoro takové jako šila Jana při společném šití, protože se mi opravdu moc líbilo. Látku jsem si kupovala už na podzim, když jsme měly v Praze kurz a dostala jsem se po delší době opět do obchodů s látkami. Krásnou viskózovou kostýmovku jsem tenkrát sehnala v Delsyně.

Výběr střihu byl daný od začátku – sako 0314 od L´Forme na motivy Alexandra McQueena.

5 2 hlasů
Article Rating

Článek je přístupný pouze předplatitelům.

Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.

Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.

Článek pro Vás napsala Barbora (13.04.2023/12:26)
Kategorie: Příběhy našeho šití, Psychologie šití
12
0
Děkuji za vaše názory, prosím komentujte.x