Když jsme dokončily společné šití kabelek, byla jsem přesvědčená, že si jich ušiju ještě hodně. I nějakou tu kůži jsem si koupila, ze zbytku žluté kůže plánovala kabelkobaťůžek, ale nakonec se z toho nekonalo vůbec nic, pokud tedy nepočítám tři kožené toaletní taštičky. Problém nebyl ani tak v tom, že by to nějak nešlo nebo to nebyla hezká práce, ale nechtělo se mi dělat střih, který bych pak musela ověřovat a žádný z dostupných mě nevzal za srdce natolik, že bych šla a kabelku ušila.
Až letos vydal Grasser střih na kabelu a batoh v jednom, který se mi zdál prostě cool (ačkoliv to stále nebylo stylově ono) a mně připadalo, že něco takového přesně potřebuju… znáte to, jídlo na celý den do práce, cestou zpět nákup, náhradní oblečení pro dvě děti a svačina na výlet…ne nadarmo se říká, že do správné kabelky se má vejít bochník chleba a dva litry vína (aspoň u nás na jižní Moravě takové rčení existuje :-)).
Střih Grasser 1000
Šla jsem tedy do Solidusu a vybrala si půlkrávu černého dollara (druh kůže s výraznou kresbou/ražbou), která mi akorát na kabelku stačila.
Useň s ražbou zvanou dollaro. Zdroj: Solidus
Jediný problém jsem viděla v tom, že v jedné fázi je potřeba prošít 7 vrstev této kůže, takže jsem to chtěla co nejdřív otestovat. To mě zároveň vedlo k tomu, že jsem kabelku hned nastříhala, abych pak nezjistila, že mi někde chybí právě ten maličký kus kůže, co jsem použila na testování. Stroj oněch 7 vrstev bez problémů zvládl, takže jsem v klidu dokončila jiné rozdělané projekty a pak až se vrhla na kabelku. Krátce předtím, než jsem se do ní chtěla reálně pustit, jsem vzala barvu na hrany ze zásob a zjistila, že je celá zatuhlá! Po troše nadávání jak je to možné, jsem zjistila, že jsem ji kupovala přesně před 4 lety, a tudíž se na výrobce nemůžu moc zlobit. Doobjednala jsem tedy novou barvu a zároveň začala řešit i podšívku. Tu jsem vybrala v Biltexu, kde mají krásné viskózové satény ve dvou barvách, vybrala jsem ten růžový a neodolala jsem a vyšila si na kapsy, které stejně nikdo neuvidí, obrázky na motivy svého zaměstnání.
Kromě barvy na hrany jsem si musela koupit i nové lepidlo, protože ty obecně déle jak rok nevydrží. Nejraději mám ty vodou rozpustné, protože nesmrdí a dají se jednodušeji umýt. Tentokrát jsem koupila japonské s krásnou krabičkou a líbilo se mi, že je husté, takže nikam neteče.
