Minule jsme na našich šatech vše dokončily včetně přišití knoflíčků a dnes se s vámi podělíme o finální vzhled.
Bára
Košilové šaty jsem došila už začátkem ledna a svoji předpremiéru měly na oslavě druhého kola prezidentských voleb. Ale to ještě nebyly úplně finálně hotové, protože jsem se je chystala trochu doladit. Narazila jsem na inspirační foto z kolekce Alexandra McQueena a zalíbilo se mi natolik, že jsem chtěla toto téma použít i na mých šatech.
Otázkou bylo sehnat ty správné průchodky. A potom kolik a kde všude je použít.
Chtěla jsem šaty ocvočkovat hodně, takže jsem si na internetu našla průchodky značky Prym v černé barvě a objednala si 4 balení po 40 ks. Průměr měly napsaný 5 mm, ale už u nich neuváděly, že se jedná o vnitřní průměr otvoru. To bylo napsané až na krabičce a trochu jsem se zalekla, že jsou průchodky až moc velké. Určitě by se mi víc líbily drobnější. Nicméně mi stejnak přišlo pouze jedno balení, ostatní nemohli na skladě najít. Značku Prym jsem chtěla z toho důvodu, že jsem si nedávno koupila jejich nýtovací kleště, tak abych je aspoň k něčemu využila. (Kupovala jsem je tenkrát proto, abych mohla narazit druky na nějaké šatičky pro neteř, jenže ty jejich plastové patentky se mi nakonec moc funkční nezdály, tak jsem je ani pořádně nevyužila.) Použití průchodek jsem tedy přehodnotila a musela si vystačit jen s jedním balením – tzn. 40 kusy. Rozhodla jsem se je dát jen do lég na sukňových dílech.
Dlouho jsem s tím otálela, protože jsem zkrátka měla strach. Až minulý týden jsem se odhodlala a řekla si, že teď už prostě musím, pokud chci průchodky na šaty dát a mít je hotové do finálního článku. Jestli máte někdy obavu při šití výpustkové kapsy třeba na saku, že musíte do saka střihnout, tak vězte, že tohle je daleko horší. Když byste nedejbože kapsu pokazily, pořád to ještě můžete poměrně lehce zakamuflovat třeba našitou patkou. Jestli si ovšem proděravíte šaty 40 dírkami, tak byste musely akorát tak přestříhat légy a vyměnit je. Nebo to kamuflovat nějakým složitějším způsobem.
Zkusila jsem cvičnou průchodku na zbytku látky a šlo to docela dobře. Nýtovací kleště oba díly fakt pěkně spojily. Rozměřila jsem si rozestupy ve vzdálenosti cca 6cm. Vyrazila jsem si průrazníkem první 3 dírky a s pomocí kleští přichytila tři průchodky na předním díle. Zaradovala jsem se, jak mi to pěkně jde, takže hned tu čtvrtou jsem narazila obráceně – podložkou na líc. A věřte, že průchodky nejdou sundat… Začala jsem si tedy dávat pekelný pozor a zjistila jsem, že na ty první čtyři jsem asi dala podložky vzhůru nohama. No co, to zas taková tragédie není, je to z rubu a začala jsem si na to dávat pozor. Jenže jak jsem začala na vsadce postupovat víc a víc nahoru a do boku, přestávala se mi látka vejít do kleští. Měla jsem strach, abych si ji tam ani kousíčkem náhodou nepřichytila. To by byl velký průšvih. Jak jsem se soustředila na látku, u další průchodky jsem si kleště otočila, takže se mi nýtek trochu zdeformoval. Ale to šlo tedy celkem jakž takž dobře opravit a není to vidět. Pak už jsem se musela kleští vzdát a použít přípravek, který byl v příbalu a průchodky se skrz něj naklepávají kladivem. Dvě šly v pohodě a u další jsem si po naklepání všimla, že se mi na lícový díl navlékla omylem podložka, takže nedoléhá na látku úplně stoprocentně. No nic, to je také vidět jen z úplné blízkosti a musíte o tom fakt vědět, takže to přežiju. Další naklepávání průchodky a podařilo se mi podkosit nohu mého rozkládacího pracovního stolu, takže mi všechno spadlo na zem a zbylých asi 30 průchodek se mi rozkutálelo do všech koutů pracovny. Po tomto jsem se už přesunula s naklepáváním na zem. Naštěstí to byla poslední prekérní situace a ostatní šly už úplně v pohodě. Trénink dělá mistry! Ale i tak jsem se při každém prorážení další dírky opakovaně ujišťovala, že mám látku opravdu jen v té správné vrstvě, aby se mi tam náhodou něco nepřipletlo a neudělala si dírku třeba někam do rukávu. Každopádně jsem tedy na vsadky sukně narazila celkem 36 průchodek. A pokud se mi podaří sehnat ještě jeden balíček těch samých, tak je dám i do vsadek k rukávům. Byla to tedy opravdu zatěžkávací zkouška psychické odolnosti a všem doporučuji pekelné soustředění. Ale jsem ráda že jsem se do toho pustila.
Šaty mají fakt krásnou barvu a materiál se moc pěkně nese. Ještě mám ten samý v zelenkavé barvě a přemýšlím, co z něj ušiju.
Jana
Ve chvíli, kdy jsem měla šaty prakticky hotové, jsem měla chuť je hodit do kouta. Když mluvíme o slušivosti oděvu, jde především o proporce, které máte a můžete se je snažit potlačit či naopak podpořit – pokud máte pocit, že máte úzká, nedostatečně sošná ramena, tenhle střih opravdu doporučuji. Já mám ale opačný problém, takže jsem si v nich připadala jako krabice. Do značné míry to bylo dané i tím, že jsem použila o číslo větší velikost střihu než obvykle, takže o to širší byl i mimo jiné ramenní šev. Když jsem ho zúžila o centimetr, celkový dojem ze šatů byl lepší, ale pořád to nebylo ono. Šaty jsem smutně odložila s tím, že ráno je moudřejší večera a šaty si druhý den ještě jednou vyzkouším. A najednou byly super. V té chvíli jsem neměla ještě přišitý vnitřní díl stojáčku na místo a ten se při oblékání otevřel a vytvořil iluzi dvojnásobně vysokého stojáčku. Po urovnání na místo byly šaty ovšem zase krabicoidní – naštěstí jsem měla ještě dost látky na přestříhání stojáčku, který jsem ušila dvojnásobně široký oproti původní verzi. A díky těmto úpravám jsou šaty skvělé!
Někdy prostě může pomoct relativní maličkost k tomu, abyste se v šatech cítily dobře.
(Nemám to u toho focení jednoduché. 🙂 )
