Vyšívací stroj: první dojmy

Když jsme se s manželem těsně před vypuknutím nedávného realitního šílenství rozhodli koupit dům, hned jsem si vysnila svůj šicí pokoj. A do něj průmyslový stroj. Na ten jsem si sice musela pár měsíců po dostavbě počkat, zdaleka jsem na něj ale nečekala jako na stroj, který vám představím dnes – samostatný vyšívací.

Vraťme se  v příběhu ale do roku 2007, kdy jsem promovala a táta mi slíbil k promoci koupit nový šicí stroj (do té doby jsem šila na mámině Veritasce z roku 1980). Nemířila jsem nízko a vybrala si model od značky Husquarna, který už tehdy měl vyšívací jednotku. Jenže stál 40 tisíc a dávat 40 tisíc za takovou, z mužského pohledu, blbost, jako je šicí stroj? Jak jistě tušíte, neprošlo to.

Nakonec jsem si vybrala stroj od Janome MC 6600, na kterém jsem šila až do koupě stroje průmyslového. Podruhé jsem po vyšívacím stroji zatoužila v roce 2015, kdy se mi měla narodit první dcera. Jenže tehdy ještě z nedostatku místa jsem se rozhodla, že si stroj nekoupím. Respektive zasáhl osud, protože když už jsem se rozhodla, že ano, těsně před Vánoci se jediný kus skladem v Brně vyprodal a měla jsem smůlu. Brala jsem to jako znamení vyšší moci a na stroj zapomněla. Čas od času jsem narazila na svou nástěnku na Pinterestu s náměty na výšivku, ale myšlenky na vyšívací stroj zůstaly spát v hlubinách mozku.

Naproti tomu jsem spíš k blížícím se kulatinám plánovala nový overlock. Jenže jsem si uvědomila, že overlock není moje srdcovka a nevím, jestli nový vlastně potřebuju… Někde jsem pak opět zahlédla stroj vyšívací a řekla si proč ne! Tentokrát moje přesvědčení bylo za celou dobu nejpevnější a když jsem si při nákupu univerzálních nití na následující šití nakoupila i základní sadu na vyšívání asi za 2 tisíce, bylo jasné, že si stroj opravdu koupím.

A v dnešním článku bych vám chtěla ukázat, proč je to šikovná věc, i když nechcete zrovna nosit šaty s vyšitým Mickey Mousem nebo obstarožními kytkami.

Vůbec se totiž nemusíte omezovat na vzory, které máte nahrané již ve stroji, protože… Etsy! (Nebo jiné weby.) Tam najdete velké množství krásných a moderních vzorů i pro dospělou ženu.

( I když jsem se samozřejmě musela dopředu předzásobit jednobarevnými tričky, abych mohla něco vyšít i holkám. Což je vlastně další výhoda, pokud mají vaše děti nestandardní přání – například naše starší dcera neholduje jako její vrstevnice Anně, Else a dalšímu zástupu princezen, ale má ráda Minecraft. Zároveň ale preferuje holčičí barvy, takže sehnat oblečení s Minecraftem v růžové či fialové barvě je skoro nadlidský úkon. )

Ještě než se do toho ale pustíme, určitě vás zajímá, jak k vyšívacímu stroji přijít. Existují prakticky tři cesty: koupit si šicí a vyšívací stroj v jednom, speciální vyšívací nebo dokoupit k stávajícímu šicímu stroji vyšívací modul (to umožňuje např. Pfaff nebo Bernina). Každý stroj nebo modul má maximální velikost rámečku, který k vyšívání můžete použít – můj stroj má rámeček 13×18 cm s tím, že lze dokoupit 13×30 cm, kde vzor vyšívá po částech (což prakticky znamená častější měnění nití). Stroj s rámečkem 16×26 cm byl o dalších 10 tisíc dražší a tento rozměr mi už přišel trochu zbytečný, protože jde prakticky o rozšíření jen 3 cm v jednom rozměru. Menší rámeček, 10×10 cm, mi přijde nicméně už hrozně malý.

Jako značku jsem už před 7 lety vybrala stroj Brother, protože jsem se někde dočetla, že je to špička právě v segmentu domácích vyšívacích strojů, mezi jinými značkami jsem ani nepátrala (specializované vyšívací stroje pro domácí použití má ještě Janome nebo Bernina/Bernette, u druhé jmenované však musíte sáhnout do kapsy mnohem, mnohem hlouběji).

Pokud máte zájem i o navrhování vlastních výšivek nebo třeba vyšívání podle obrázku/fotky, je potřeba si pořídit software k tomuto účelu. Ten je pekelně drahý a na Etsy seženete i (černé) kopie za zlomek ceny, nicméně pokud vám jde třeba jen o to si moci vyšít výtvory vašich dětí, Brother spustil aplikaci Artspira, kde právě tuto možnost časem očekávám. Kupovat program tedy není nezbytně nutné.

K nákladům na stroj je také potřeba počítat s další investicí, kdy potřebujete dokoupit nitě, výztuhy, případně vzory nebo jiné rozměry rámečků.

Tato galanterie se prodává v různé kvalitě a tím pádem i cenách – vyšívací nitě jsou lesklé a vyrábí se z viskózy nebo polyesteru. Viskózové můžete koupit od značek Gutermann, Madeira nebo Gunold a jsou tou dražší, nicméně hezčí alternativou. Nitě se nekupují zrovna po kilech, hlavně do začátku je to větší investice kvůli rozsahu barev, ale samotné nitě pak vydrží dlouho, takže radím se držet spíš jich. Pro představu jsem na celé šaty s hmyzem spotřebovala něco kolem 600 m horní nitě.

Abych pravdu řekla, při vyšívání šatů do společného šití jsem si uvědomila, že bych přecejen potřebovala víc barev a místo dokupování dalších a dalších odstínů jsem si nakonec koupila základní sadu od Gunold. Nitě jsou pěkné, výrazně levnější než Gutermann a vy nemusíte přemýšlet, jestli máte pokrytou opravdu celou barevnou škálu (vtipné je, že většina barev od Gutermannu, co jsem si předtím koupila, v základní sadě nejsou). Pokud pak zainvestujete víc a koupíte i obě rozšiřující sady, nejspíš do konce života budete dokupovat už jen černou.

Ačkoliv byste asi řekly, že nitě budou největší položkou, tak celkově člověk víc utratí za výztuhy (pro porovnání jsem za ně na tytéž šaty utratila asi tři stovky). Pokud totiž nechcete látku upínat do rámečku a riskovat její otlačení, je potřeba si koupit výztuhy nalepovací a ty jsou drahé.

Výztuhy se obecně dělí na odtrhávací, rozpustitelné ve vodě nebo odstřihávací. Prodávají se buď bez lepidla, nažehlovací nebo s možností nalepení. Nejdražší jsou právě výztuhy ve vodě rozpustné nalepovací. Pro svoje potřeby jsem vyhodnotila, že nejlepší poměr výkon/cena jsou výztuhy odtrhávací a nalepovací (v mém případě Madeira Cotton fix), které lze v pohodě použít i na tak jemný materiál, jako je hedvábný šifon.

Ve vodě rozpustitelné výztuhy kromě toho, že jsou dražší, mají ještě jeden zádrhel: musíte se jich nějak zbavit. Prát samostatně jednotlivé díly? Nebo nahrubo odstříhat zbytky výztuhy, ušít a vyprat pak celý oděv? Výztuha se ale vlivem páry zkroutí, smrskne, stane se lepkavou… Odtrhávací výztuhy jsou nakonec tedy paradoxně i pohodlnější.

Co se týče délky vyšívání, nebudu vám lhát. Zvláště pokud se jedná o vícebarevnou výšivku, musíte u stroje sedět a každé dvě minuty vyměnit nit. (Ale musím uznat, že toto má stroj dobře udělané, hlavně oceňuji automatický navlékač jehly.) Zároveň není stroj úplně tichý, takže ostatní členy domácnosti buď ruší a/nebo láká, takže třeba vyšívat u pohádek se moc nedá. Prakticky tedy spíš zároveň vyšívám a šiju něco vedle, což samozřejmě u kombinovaných strojů nelze.

Možná vás napadly další otázky a pokusím se zodpovědět na ty, co zajímaly mě.

Co když dojde spodní nit, budu vyšívat na prázdno?

To se nestane, protože stroj má detektor. Zároveň lze spodní nit vyměnit v polovině výšivky.

Co když se zašmodrchá nebo přetrhne horní nit?

To se stává, zejména když horní nit špatně navlečete a/nebo ji dáte špatně na stojan. Důležitý je totiž i směr odvíjení nitě. Ve výšivce se ale můžete vrátit zpět o libovolný počet stehů nebo naopak určitou část přeskočit.

Musím pak výšivku ještě podžehlit, aby neškrábala?

Není to nutné, mladší dcera nosí vyšité tričko bez problémů, ačkoliv je na tyhle věci dost citlivka.

Ještě bych na závěr podotkla, že moje představa, že si změním barvy ve výšivce bez zkoušky a když se mi ty barvy budou spolu líbit, tak to bude ok, se ukázala jako naivní. Jak může volba barev změnit výsledek, se pak podívejte na obrázcích níže (podklad i osvětlení jsou stále stejné, výsledek je ovlivněný jen focením Iphonem).

Jaké je resumé? Dám vědět za rok, kolik projektů jsem doopravdy udělala. 🙂 Je to investice rozhodně objektivně zbytečná, stejně jako každý koníček, nicméně to můžeme říct o většině věcí, co si koupíme jen tak, pro radost. Navíc, když přijde dítě ze školy, že má mít podepsaný ručník, prostě mu ho vyšijete v minecraftovém písmu v jím vybraných odstínech. A to je k nezaplacení. 🙂