Vzhledem k tomu, že vánoční dárky moc nešijeme (nebo je to prostě normální oblečení), články tohoto typu u nás pravidelně nevychází. Nicméně letos dcery začaly chodit do malé školy a školky dvě vesnice za naším městečkem a na prvních třídních schůzkách nás jako rodiče poprosili, jestli bychom nemohli udělat něco na vánoční jarmark – s tím, že výtěžek půjde škole. Proto jsem hledala něco jednoduchého, co bych mohla s minimálními náklady vytvořit. Zrak mi tehdy padl na dceřinu látkovou čelenku, kterou jsem se rozhodla zreprodukovat.
Originální čelenku tvoří dva pruhy látky, z nich jeden slouží jako tunýlek na provlečení obyčejné plastové čelenky. Ty svoje jsem objednávala zároveň s nějakým zbožím z Alixpressu. (Pokud nechcete odsud objednávat kvůli zátěži dopravy na životní prostředí, tak je fajn namyslet potřebné věci na pár měsíců dopředu a objednat je zároveň. I když jsou od různých prodejců, přijdou pak v jednom balíčku.) Seženete je ale třeba i u Stoklasy.
Tunýlek jsem nejdřív zkoušela ušít z rovného kusu látky, ale dost se krabatil, takže jsem přešla na šikmé pruhy, které se krabatí o trochu méně. Na čelenku budete potřebovat pruh na potažení samotné čelenky šíře cca 5 cm a horní pruh na ozdobu v šíři 12 cm. Délku si odměřte přímo na čelence.
Původně jsem měla ambice dělat 2 druhy čelenek – s uzlem a mašličkou, dcera mi ale řekla, že lepší jsou mašličky, takže jsem nakonec vyráběla jen tyto. Mašličku jsem udělala ze dvou obdélníků šíře 7 cm a délky 24 cm s ustřiženými rohy.
Ty jsem k sobě sešila s ponechaným otvorem (můžete jej nechat nesešitý), kterým jsem mašličku převrátila a poté sežehlila.
Pokud vám místo krásné mašle vyjde tak trochu šišoid, nezoufejte, v tomto případě je to opravdu úplně jedno, protože po zavázání z toho vyjde pěkná mašle.
Začala jsem trochu od konce, ale teď se vrátíme k samotné čelence. Předchystané pruhy na potažení a ozdobu sešijete a obrátíte do líce.
V tuto chvíli budete potřebovat něco, čím to celé spojíte. Zkoušela jsem použít tavnou pistoli, ale ta má nevýhodu, že lepidlo rychle chladne a dávkování není úplně nejjednodušší. Mně se více osvědčila práce s lepidlem na textil. Měla jsem doma lepidlo Gutermann, ale požít můžete jakékoliv jiné.
Zdroj: Stoklasa
Nejdříve jsem navlékla tunýlek na základní čelenku, přilepila jeden konec, na druhém odstřihla přebytečnou látku a nalepila i tam. Je dobré, aby se lepidlo dostalo i na konec švu, který kvůli zastřihnutí není zapošitý. Šev by měl ležet na horní straně čelenky. Pak bylo potřeba přilepit ozdobný širší pruh. Lepidla používejte spíš méně, protože má tendenci látkou prosáknout, z toho důvodu ani moc pruhy k sobě netlačte. Zkoušela jsem nanášet lepidlo jak na čelenku…
…tak na horní pruh a tato varianta mi přišla šikovnější.
Po nalepení budete mít zhruba takového polotovary.
Opět je potřeba zastřihnout přebytečnou látku a olemovat konce šikmým proužkem. To vám půjde lépe, když si konce obmotáte dopředu kouskem nitě.
Na olemování jsem použila zbytky šikmých proužků, co jsem měla doma, ale můžete si ho samozřejmě i udělat.
Na prvních čelenkách jsem si šikmý proužek přesně odměřovala, ale pak se mi rozjel, takže je lepší začišťovat delším proužkem a potom jej ustřihnout.
V prvním kroku naneste lepidlo na proužek a z vnitřní strany jednoho přídavku.
Pak jej přeložte přes konec čelenky.
Nanesete lepidlo na konec čelenky a přiložte proužek.
A pak to uděláte ještě jednou dokola a přebytečný proužek odstřihnete.
Pak už stačí jen zavázat mašli!
Při práci s lepidlem si dávejte pozor, abyste si čelenku nikde neupatlaly, takže je třeba dbát na to, abyste neměly nikde kápnutého lepidla, nebo jste od něj neměly ruce.
Co se materiálů týče, tak na potáhnutí plastové čelenky je dobré zvolit nepříliš klouzavé hedvábí – habutaj, krepdešín, žoržet, protože pak nebude čelenka sjíždět z vlasů, případně můžete použít tenký úplet či batist. Na horní tunýlek se dá použít prakticky cokoliv – trčavé látky i ty splývavé nebo i tenší úplet.
A takhle dopadly ty moje:
V druhé části dnešního článku budu pokračovat s trochou toho kutilství. To bylo tak, kdysi dávno, předávno, jsem si koupila jehelníček na ruku od značky Bohin.
Byl nádherný, pekelně drahý a nemohla jsem jej používat, protože kovový náramek byl s niklem, na který jsem alergická (a se mnou asi 10% západní populace). S niklem jsem se dlouhé roky předtím nesetkala ani v řetězcové bižuterii, takže mě to dost zaskočilo a i z toho důvodu jsem si říkala, že by po dalších několika letech, kdy k nám tuto značku začala dovážet Rita, mohli změnit složení kovové slitiny. Jenže tuto informaci jsem nikde nenašla, takže mi Rita doporučila jehelníček se samonavíjecím náramkem potaženým umělým semišem. (Teď má nějaké náramkové jehelníčky od Bohin i Materialistic.)
