3.11.2022 | Jana | 11 komentářů

Šití jako cesta k duševnímu zdraví

Odcházím z práce. Čeká mě sprint přes obchod na parkoviště, sednout do auta, naladit navigaci abych nestrávila následující hodinu v kolonách, podle vypočítaného času infarktová nebo naopak poklidná jízda směr naše městečko, kde vyzvedávám mladší dceru ze školky, skáčeme do auta a jedeme pro starší dceru o dvě vesnice dál, kam chodí do školy. Ještě se pohoupat a sklouznout na hřišti, mami máš pití, já mám hlad, já domů ne… Opět nasedáme do auta, před domem nastane scéna, kdy mladší nechce z auta, dávám starší dceři klíče, aby otevřela dveře a za houkání alarmu si vzpomínám, že je vlastně zakódováno. Konečně zaklapnou dveře a jsme doma. Úklid, úkoly, svalení se na gauč, mami, pojď si se mnou zahrát monopoly, mami, já toto… V týdny, kdy má manžel ranní, se mohu alespoň těšit na brzký příchod tatínka, který má až zázračný vliv na chování holčiček. Když je doma, dokážou si hrát samy, nezlobí, ječí o 50% méně a je celkově o dost větší pohoda. Když jsem s nimi doma sama, zažívám několik scén za hodinu, protože jsem mladší zula boty, nezula jsem jí boty, šla jsem s ní na záchod, nešla jsem s ní na záchod, oloupala jí mandarinku, neoloupala mandarinku… starší se zase hroutí, že není ve všem perfektní a ve škole měla samá neštěstí, jako třeba nevyhrála nějakou soutěž v družině a ze psaní nedostala jako její spolužačka jedničku (protože ty dvě další, co dostala na rozdíl od té samé spolužačky z matiky a prvouky se nepočítají). Den ve školce a škole, kde jsou za největší andílky a miláčky paní učitelek, si vybírá svou daň. Večer se mě pak manžel ptá, z čeho jsem tak zdrchaná a co bych ráda. ZAVŘÍT SE DO ŠICÍHO POKOJE A DĚLAT, ŽE TAM NEJSEM!

5 3 hlasů
Article Rating

Článek je přístupný pouze předplatitelům.

Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.

Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.

Článek pro Vás napsala Jana (03.11.2022/9:27)
Kategorie: Psychologie šití
11
0
Děkuji za vaše názory, prosím komentujte.x