Nápad na uspořádání našeho menšího tématického celku o overalech jsem samozřejmě odsouhlasila s nadšením, protože cokoliv nestandardního, co mě vytrhne ze stereotypu a přinese nějaký nový náboj, mě baví. Overaly jsem nikdy neměla moc ráda především z praktického hlediska. Měla jsem jeden takový obyčejný úpletový černý, který byl daleko víc šik než legíny a tričko a ráda jsem ho nosila třeba na doma. Měl pěkný velký výstřih na zádech, takže jsem ho nosila bez podprsenky. Jednou jsem si ho vzala i na nějakou delší cestu do auta, jenže když jsem si potřebovala nutně odskočit a benzinka byla v nedohlednu, což byla trochu prekérka. A svlékejte se do půli těla někde u krajnice…. Nakonec jsem tedy přes sebe přehodila delší cardigan a jako Houdini se vysoukala z overalu. Od té doby si overal bez spodního prádla na delší cesty neberu.
Můj loňský lněný La Forme 0702 byl super a je spousta příležitostí, kam se dá vzít, ale je to zase záležitost na nošení bez podprsenky. Proto jsem tentokrát chtěla něco univerzálnějšího. Látku jsem měla vybranou dopředu ze zásob – černobílý len s potiskem. Kupovala jsem si ji u Zanandrea Tessuti už tenkrát s vidinou overalu, a to střihu V1645 od Vogue, ale nějakou dobu mi trvalo, než jsem se k tomu dostala. Nakonec jsem ale tento střih zavrhla, protože látka má rubovou stranu bez potisku, bílou, a asi by se mi nelíbila její viditelnost na zavinovacím dílu přes jednu nohavici. Takže jsem promýšlela dál a nakonec jsem skončila u střihu Zadie Jumpsuit od Paper Theory Patterns.
Většina overalů podle tohoto střihu byla velice povedená, střih má totiž moc pěknou siluetu. Trochu mě zarážela nutnost různých úprav, se kterými se blogerky potýkaly. Nejvíce měly problém s výškou sedu na zadním díle. Snižování až o 5 centimetrů nebylo v recenzích výjimkou.
