Původně měl být tento text jen takovým miničlánečkem doprovázející vaše modely zaslané do lněné soutěže, nakonec ale nabobtnal, takže se na soutěžní fotografie můžete těšit v samostatném článku zítra.
Když jsme loni v lednu psaly o hledání vlastního šatníku, jeden článek se týkal i barevné typologie. Od té doby se u mě ale změnila jedna zásadní věc: barva vlasů, kterou si nechávám odrůstat. Kdysi v pubertě jsem se zařadila do zástupu stejně starých holek, které nebyly se svou přírodní popelavě blond/hnědou barvou úplně spokojené – barvily jsme se na blond, zrzavou či tmavou a mě právě tmavá barva po mnoho let zůstala. Několikrát jsem se jí snažila zbavit, zejména po narození dvou blonďatých dcer, kdy nikdo nechápal, jak dva tmavovlasí lidé mohou mít světlé děti, ale zádrhel byl trochu v tom, že jakmile se dotknete vlasu peroxidem, trochu zesvětlá, takže jakkoliv studená barva se vymývá do teplých odstínů. Tím jsem se dostala do začarovaného kruhu – bez barvení jsem měla zlatavý odstín vlasů, takže bych musela při odrůstání několik let tak trochu trpět nelichotivou barvou vlasů. Pak jsem ale objevila barvící masky REF, což je fyzikální barva, která umí teplé odstíny potlačit (nebo podpořit).
Díky teplému podtónu a zároveň tmavším vlasům jsem dřív mohla nosit daleko víc barev než byla moje základní letní paleta. Při lednových slevách v Evi jsem si vybrala lněno-hedvábnou látku v krásném levandulovém odstínu a pudrový šusťák. Když látky přišly, šusťák se mi zdál barevně možná moc teplý, takže jsem se v obou látkách vyfotila. A v levandulovém materiálu jsem prostě vypadala žlutě.
Článek je přístupný pouze předplatitelům.
Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.
Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.
Kategorie: Odstřižky..., Příběhy našeho šití, Techniky
