7.4.2022 | Barbora | 5 komentářů

Úpravy a refashion

Třídíte pravidelně šatník? Já se musím přiznat, že moc ne. Nemám to srdce vzdávat se oblečení, které jsem ušila. Takže do šatny nejraději jen a jen přidávám, jenže tím, že není nafukovací, jsem čas od času nucena něco přeci jen vyřadit, abych uvolnila místo novému. I to dělám vždy s velkým odříkáním, a proto v šatně i po několikátém protřídění stále zůstávají věci, do kterých třeba určitě zhubnu… Jestli to také tak máte a v průběhu let se pohybujete v rozmezí +- 10kg opakovaně, víte, o čem mluvím. Spousta vlastnoručně ušitého oblečení dokáže tyto váhové výkyvy zakrýt lépe než oblečení z konfekce, ale i tak si občas říkám, že i když by se mi do dané věci zhubnout zase podařilo, stejně už bych ji asi nenosila, třeba i kvůli změně stylu. A jednou za čas většina takto odsouzených věcí dostává ještě jednu poslední šanci a tou je úprava nebo i celkový refashion.

Letos na jaře jsem narazila na nějaké články ohledně hledání stylu a našla jsem si čas i na své bilancování. Asi to jde ruku v ruce s věkem a právě změnami postavy, proto jsem si řekla, že se letos podívám do šatníku trochu zevrubně a neúprosně. A musela jsem do něj vlítnout ihned, ještě v euforii z článků a svého “uvědomění”, protože jinak bych zase byla jen mírná a věci raději úhledně uskládala a převěsila, aby to opticky vypadalo, že tam nějaké volné místo ještě je. Sice jsem měla sílu a přesvědčení jen do části šatníku, ale i to stálo za to. Tentokrát toho šlo ven celkem dost. Tři hromady (no popravdě tedy spíš jen hromádky, ale i to je úspěch:-) ) – jedna na odvoz do kontejneru na oblečení (pouzdrové šaty, do kterých se už fakt nevejdu a i kdybych zhubla, tak je stejně nemám ani kam nosit, krátké Kielo wrap dress ze světlého polyesterového úpletu, které jsem stejně nenosila, protože byly průsvitné a když jsem si pod ně vzala spodničku, tak mi v nich bylo horko, jedny úpletové šaty s divokým potiskem, který byl barevně i vzorově úlet, sáčko ze Zary, které mám ještě z vysoké školy a je mi fakt celkově malé… Zkrátka věci, které opravdu už musely jít a někomu třeba ještě možná poslouží). Druhá hromádka s věcmi čeká na kamarádku, která by je mohla vynosit – červené Inari z vlněného krepu s hedvábnou podšívkou, které jsem si ušila v jednom ze štíhlejších období a druhé Inari z vypalovaného lnu s vlnou – i kdybych se do nich vešla, tak jsou přeci jen už trochu krátké a střihově mi tolik nelichotí a pak jedny skinny džíny TH ve velikosti 28 – do těch to už bohužel asi nikdy nedám 🙁 ). A třetí hromádka, ta největší, je s oblečením, které dostává divokou kartu a šanci na nový život díky úpravám. Protože to třídění a vyhazování fakt nemám ráda. 🙂

Takže pokud jste dočetly můj myšlenkový úvod až sem, dostáváme se k jádru dnešního článku, kdy vám chci ukázat, jak jsem nenošené kousky oblečení zachránila a co mi na nich vadilo. Ne vždy totiž vše vychytáte přímo u šití. Někdy danou věc ušijete, nosíte a až po čase zjistíte, že vám něco trochu nevyhovuje, že byste na ní něco málo potřebovali změnit, aby to bylo opravdu to pravé. Může to být třeba jen jiná délka sukně, pár centimetrů, které udělají z kousku, o kterém si nejste jistá, ten správný kus.

5 3 hlasů
Article Rating

Článek je přístupný pouze předplatitelům.

Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.

Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.

Článek pro Vás napsala Barbora (07.04.2022/8:15)
Kategorie: Příběhy našeho šití, Psychologie šití
5
0
Děkuji za vaše názory, prosím komentujte.x
()
x