Když jsme před šesti lety zakládaly Steh, nikdy jsem nevěřila, že to vydržíme tak dlouho. Vlastně jsem v té době moc nevěděla, co dělám a myslela jsem si, že tak za dva tři roky web samovolně vyšumí. To se ale nestalo a i když v mém životě za těch šest let proběhly mnohé turbulence (stěhování se do nového domu, návrat po rodičovské dovolené na celý úvazek do práce, těhotenství, kdy ranní nevolnosti prvního trimestru byly reálně celodenní nevolnosti prvních dvou trimestrů), právě Stehu vděčím mimo jiné za to, že jsem nepřestala šít. Někdy jsem tomu byla ale dost blízko a mám zprávy od mnohých z vás, že vás to potkalo.
Jsme na webu věnovanému právě šití, se zaměřením na ty, kdo mají šití jen jako koníčka. Proč je tedy vlastně důležité nepřestat šít? Jednoduše řečeno kvůli naší psychické pohodě, sebevědomí a vnitřnímu klidu. Mám ráda svoji práci, svoji rodinu, ale když se zavřu a můžu v klidu šít, aniž by po mě někdo něco chtěl, naplní mě to obrovským množstvím energie.
Někdy se ale v šití, či obecně v životě nedaří a vy nemáte jednoduše chuť se do něčeho pouštět. Chcete třeba jen tak si číst knihu nebo pít víno a koukat do zeleně. To je samozřejmě v pořádku a v takových situacích můžete použít pár triků, jak nastartovat zpátky svou chuť do šití.
Co ale dělat, když už kostky byly vrženy? Když smutně chodíte kolem své zásoby látek, koukáte na nové střihy a říkáte si, že byste šít měly nebo možná i chtěly, ale pár měsíců nebo i let už jste na nic nesáhly. Situaci bych přirovnala ke stavu, kdy se vracíte po dlouhé (třeba rodičovské či nemocenské) pauze do práce: tak nějak byste si přály navázat tam, kde jste skončily, ale najednou zjišťujete, že vám mezitím ujel vlak. A nejde jen o to, že se změnily technologie, postupy, program v počítači, ale polovinu věcí si ani nepamatujete, přišly jste o část svých dovedností, přijdete si nekompetentní a najednou přijdete o většinu sebevědomí. Čím je ona pauza delší, tím horší jsou pak i tyto následky.
