Letošní zima je zatím stále dost vlídná, žádné extrémnější mrazy a třeskutá zima ještě neproběhly a tentokrát jsem si je naštěstí nemusela užívat ani na tradiční dovolené v prvním lednovém týdnu, kdy jezdíváme na Kvildu. Ale i tak to teď z mého pohledu není na lehounké hedvábné látky, ale na pořádné hutné úplety či pleteniny. Proto jsem i letos byla připravená v předstihu a někdy začátkem prosince si ušila cardigan, který se hodně rychle stal mým oblíbeným.
Pokud náš Steh pravidelně čtete již od jeho počátku, dobře víte, že mezi mé další koníčky, kromě šití, patří i pletení. A že jsem se většinou tak jednou za rok nějakým tím ručně pleteným svetříkem pochlubila. Jestli jste v posledních letech zaznamenaly výpadek, tak vás mohu ujistit, že jste nový pletací článek nepřehlédly, protože ta pauza je opravdu dlouhá. Můj poslední rozpletený svetr se mnou strávil již tři lednové dovolené na horách… Úplně to nějak nejde od ruky, protože vždy, když ho chci po čase vytáhnout z taštičky a pustit se tedy do něj, zjistím, že by mi trvalo tak aspoň dvě hodiny, než bych vůbec našla, kde a jak jsem skončila a jak dál… Takže na něj jen smutně kouknu a opět odkládám. Ale s pleteninami – to je jiná! Tam to jde rychle. 🙂
Čas od času si nechám na nákupu látek poradit a koupím si něco, co jsem vlastně vůbec ani nechtěla a nepotřebovala. Většinou u pana Pavlačky. Má totiž vkus, dobré oko a spoustu zkušeností. Na podzim mi podstrčil roli takové nenápadné tenké pleteniny, které jsem si ani nevšimla, a to jsem okolo ní párkrát prošla, i jsem si na ní šáhla, ale nic, žádné emoce, prostě nuda. Celkem tenká, řidší, tmavě šedá hladká pletenina s bílými tečkami, na omak lehce drsná, nic úplně hebkého, ale ani nebyla nepříjemná. Prostě taková šedá nevýrazná myška. Ale říká mi: “Z tohohle mám cardigan, je to vlna, ale je třeba jí vyprat na nejvyšší teplotu a hodit do sušičky, pak je úplně boží…” No, dost mě to zarazilo, co vám budu povídat. Hodit vlnu do pračky, na vyvářku a ještě ji dorazit v sušičce bylo dost i na mě, a to dávám do pračky a sušičky fakt všechno. Jenže tohle úplně řvalo slovem ZAPLSTĚNÍ a jestli se vám někdy podařilo omylem srazit a zaplstit nějaký vlněný výrobek, moc dobře víte, že to není žádná legrace. Naposledy jsem vyprala manželovi čepici, u které by mě ani nenapadlo, že by nějakou vlnu v sobě měla a on se z ní stal kulíšek tak pro roční dítě. Ale panu Pavlačkovi věřím, takže jsem si vzala 2,5 metru. Šíře látky je dokonce 155cm, takže jsem na sražení měla dost prostoru.
Před vhozením do pračky a sušičky jsem natočila krátké video, jak vypadala před a pak i po zaplsťující lázni. Lehký rozdíl je i viditelný, ten hlavní byl pak hlavně na omak.
Před…
…a po zaplstění.
