Dnes ráno jsme posílaly newsletter. Pokud jste ho neobdržely, prosíme o zkontrolování složek s hromadnými maily a Spam.
Když jsem začínala šít, byla jsem flink. Byla mi jedno nějaká odstávající podsádka, jestli je oděv pěkný i z rubu, nebo zda jsou rovné švy. Ačkoliv jsem v okolí měla lidi, kteří mě to všechno mohli naučit, chtěla jsem šít teď a tady, ne až o víkendu, za měsíc… Postupně jsem se dopracovávala k technicky preciznějšímu šití, ale například co se výztuh týče, měla jsem doma dvě – bílou a antracitovou jednotné gramáže a lepila jsem je všude, kde Burda psala. Celé moje šití bylo vlastně takové dosti hobíkovské. Tahle éra trvala docela dlouho a skončila až ve chvíli, kdy jsem se vrátila k šití po pauze zaviněné pěti státnicemi během jednoho roku a následným nástupem do práce.
V té době se začaly rozmáhat šicí blogy a já jsem konečně objevila svět couture šití. Jednou z přelomových knih byla ta od Claire Shaeffer – Fabric Sewing Guide (kniha vyšla v roce 2011 a její náklad je už rozebraný, ale možná seženete jako PDF). Knihu jsem četla s otevřeným Google překladačem a s každou přečtenou větou se mi víc a víc točila hlava. Interlining, interfacing…COŽE??? (Pro představu mluvíme o době asi před deseti lety). Tak ještě jednou, abych to pochopila…
Jednou z věcí, která mě zarazila, bylo to, že u všech materiálů byla kromě síly jehly uvedená i délka stehu. Tuhle věc jsem nikdy neřešila a volila spíš stehy delší než kratší, zvlášť po jednom článku v Threads, který právě delší stehy radil použít.
