Když jsme se Bárou rozhodly, že budeme šít v rámci společného šití prošev, hned jsem věděla, jaký střih zvolím – střih na bundokabát od La Forme se mi líbil dlouho, i když jsem si původně myslela, že podle něj ušiju kabát z klasického vlněného materiálu. Měla jsem doma dokonce i vhodný šusťák v černé barvě a vatelín, ale nakonec jsem se rozhodla, že bych ráda přece jen projasnila pošmourné zimní počasí něčím barevným a vybrala si šusťák ve výrazné zelené barvě.
Šití jsem měla dopředu naplánované tak, abych ho v pohodě stihla, ale úderem dne, kdy jsem se do něj chtěla pustit, mladší dcera dostala horečky, které přešly v noční kašel, díky kterému se jí totálně rozhodil spánek a já připomínala spíše chodící mrtvolu než osobu schopnou jakéhokoliv výkonu.
Naštěstí jsem se stihla aspoň trochu vyspat ještě před začátkem brněnského kurzu, na který jsem si zabalila potřebné materiály a před jeho začátky a při kávových pauzách jsem nastříhala nejdříve šusťák: rukáv v jedné vrstvě (ten bude mít viskózovou podšívku) a trupové díly ve dvou vrstvách. Zkušební střih jsem nedělala, jen jsem testovala délky a i přesto, že je střih dělaný na výšku 176 cm, musela jsem prodlužovat rukávy o 7 centimetrů (a stejně jsou délkově tak tak).
Pak jsem si rozložila vatelín, nastříkala na něj dočasné lepidlo, opatrně na něj přilepila díly šusťáku a vatelín jsem vystřihla tak, aby vatelínový díl lehce přesahoval – vatelín je jako živý, takže se u něj nějaká rezerva hodí. Na trupové díly jsem přidala ještě jednu vrstvu vatelínu.
