Vytvoření vlastního proševu má své klady, ale i nedostatky. Možná jste byly přesvědčené, že budete šít rozhodně z už hotového proševu, ale zjistily jste, že žádný vhodný není možné na trhu sehnat – ať již barevně, nebo materiálově a/nebo tloušťkou. Tohle všechno celkem lehce obejdete právě vytvořením toho svého.
Klasický, již hotový prošev, bývá většinou hodně tenký. Takže jestli máte představu naducané teplé bundy či vesty, tudy cesta nepovede. Naopak, na tenké sáčko s drobně prošívanými kostičkami 2×2 centimetry si jej rozhodně pořiďte, pokud se u prošívání nechcete zbláznit. Jak už jsme psaly v minulých článcích, každý z materiálů má svá pro a proti a je vhodnější vždy na jiný druh oděvu.
Jak tedy na ten svůj vlastní?
Budete potřebovat svrchní a spodní látku a něco mezi to – to už Jana vysvětlila v minulém článku. Můžete se svobodně rozhodnout, zda budou obě svrchní vrstvy ze stejného materiálu či na podšívku použijete něco jiného nebo jestli náhodou nechcete mít třeba rozdílné barvy. Můžete si vytvořit i prošev bez spodní vrstvy a vybraný oděv klasicky vypodšívkovat.
Každý druh svrchního materiálu bude mít své vlastní neduhy a při šití je bude třeba zohlednit. Obecně můžete mít šusťák hladký, který bude na zpracování o něco složitější než šusťák typu kent, který má miniaturní reliéf ve tvaru drobounkých kostiček. Po něm bude klouzat lépe i klasická patka.
Jako výplň se hodí prakticky jakýkoliv vatelín, ten hlazený má obě strany v porovnání s tím obyčejným opravdu hladké, takže tolik nedochází k drhnutí. Pokud si budete moci při šití vybrat, zda mít v konkrétním případě nahoře šusťák a dole vatelín, tak je to každopádně lepší varianta než šít vrstvy v opačném pořadí – nahoře vatelín a dole šusťák. Zoubky totiž berou vatelín lépe než šusťák, navíc máte kontrolu nad šitím té pěkné strany.
