Není ten nadpis déjà vu? Tak trochu je! V dnešním článku totiž budu psát o šití šatů podle stejného střihu jako v pondělí Bára. Střih se mi strašně líbil dokonce ještě předtím, než jsem o něm věděla – na originální šaty jsem se několikrát zálibně dívala a mám je uložené v inspirační složce na Pinterestu. Po jeho objevení mezi střihy La Forme jsem ho měla tak nějak vzadu v hlavě, ale pořád jej něco odsouvalo dál a dál. Až Bára přivezla na kurz overal a já si ho mohla zkusit… A byl prostě boží! Ženský, ale zároveň roztomilý, neuvěřitelně slušivý, prostě věc, kterou jsem okamžitě musela ušít – zařadila jsem ho tudíž do další várky projektů. Věděla jsem ale od začátku, že nechci overal kvůli oné věci se záchodem. Mám docela široká ramena a dostat se do Bářina overalu a z něj pro mě byl výkon na úrovni Houdiniho, a tu samou operaci se sápajícím se a vřískajícím dítětem, které člověk ještě usměrňuje, aby na nic nesahalo, jsem si moc nedovedla představit.
Přímo u střihu je i varianta sukně, nicméně jsem se rozhodla pro delší áčkovou a využila jsem na ni střih na kraťasy (budu o něm mluvit ještě později). Bářin overal mi seděl skvěle až na užší pas, takže jsem jen zakoupila o číslo větší velikost a overal v pase přeměřila. Vzhledem ke změnám postavy, které přišly s věkem a mateřstvím, jsem i na o číslo větším střihu potřebovala rozšířit obvod pasu, především na předním díle. To jsem udělala tak, že jsem trochu zredukovala prsní záševek a převedla ho do oblasti pasu. Nebudu ale odšívat pasový záševek, jen tím získám materiál navíc.
(Střihy La Forme jsou kreslené na postavu tvaru přesýpacích hodin, oproti Burdě je pas útlejší a boky o něco širší).
Materiál jsem měla už doma, původně byl kupovaný na šaty Grasser 760, ale ty jsem mezitím ušila ještě z jiného materiálu. Jedná se o mentolový len z obchodu Takoy. V tomto obchodě jsem začala nakupovat až letos na jaře, když naše pětiletá holčička prorazila velikostní milník a potřebuje na sebe číslo 134. Matky malých dětí asi tuší o čem mluvím, pro ostatní jen ve zkratce: ze světa dětského, převážně bavlněného oblečení s pěknými potisky, se najednou dostanete do sekce pro skoro teenagery, hemží se to skorodospěláckým oblečením, crop topy, zařízlými kraťásky, polyesterem a cokoliv příčetného stojí dvakrát tolik, co podobné věci ve velikostní skupině do 128.
Dceři jsem tedy našila šatičky a trička z bavlněného úpletu, které jsem nakoupila právě na Takoyi a přihodila i jejich prémiový praný len pro mě.
Sukni jsem nastříhala tak, aby na předním díle ležel přední střed na ohybu látky (respektive paralelně 4 cm od něj, abych získala navíc centimetry, jež jsem přidávala v pase). Získaný díl jsem už jen prodloužila. U zadního dílu bylo vybočení až moc extrémní, takže jsem dolní okraj tvarovala podle předního dílu.
