Co jsou pěknošaty?
Prostě takové ty obyčejné šaty, ničím speciální, věc, kterou si vezmete kdykoliv, i když se cítíte na nic, nebo máte celý den běhání a zároveň se nebojíte, že byste si je nějak poškodily. Zároveň jsou výjimečné svou extrémně nízkou cenou na jedno nošení a vlastně takový svatý grál každé ženy. Dřív jsem takové pěknošaty moc nešila, protože každý můj kousek šitý couture technikami byl vlastně moc extra a s příchodem dětí a jejich věčně špinavých ručiček a pusinek začaly být docela nepraktické.
S tím, jak jsem se začala více věnovat sice stále poctivé krejčovině, ale konfekčnějším metodám, se začaly takové šaty objevovat v mém šatníku častěji a v dnešním článku bych se chtěla rozepsat o tom, jak jedny z nich vznikaly.
Inspiraci pro ně jsem objevila už před dvěma lety, když jsem přes léto byla těhotná s žaludkem neustále na vodě, a proto jsem je bohužel nestíhala ušít.
Loni se do nabitého programu také nedostaly, takže jsem se letos rozhodla je zařadit (téměř) na začátek letního šití. Totožné šaty bych si na sebe nevzala, protože jsou příliš odhalující a momentálně raději šiju věci s variabilnějším pasem. Zároveň pro mě není ideální nabírání těsně pod pasem. Jak jistě tušíte, vznikly tedy úplně jiné šaty než původní, ale to vůbec nevadí – někdy vás inspirace zavede úplně jinam a stejně jste spokojené s výsledkem.
Na šatech se mi líbily především volánové rukávy. Dlouho jsem měnila materiál, ze kterého šaty ušít, až volba padla na len s dezénem Zimmerman z Primavery. Tento len patří spíše k řidčeji tkaným, jemnějším, takže jsem musela vyřešit, jak volánky trochu podpořit, vyztužit, k čemuž se dostanu až později.
Nejdříve jsem ale udělala zkušební model, protože jsem střih zbastlila z několika oblíbených modelů – základem byl střih na šaty Valentino z Patrones/Nahtrends 6/2018.
