Measure Create Love: Šaty Diva

Když jsem poprvé uviděla v Evi látkách kolekci střihů Radky Kubkové, měla jsem jasného favorita. Paradoxně to nebyl kabátek, který jsem si oblékla a seděl skoro dokonale už ve zkušebním modelu, ale jednoduché a přesto efektní šaty DIVA. U nich i ve zkušebním modelu z lehkého úpletu bylo jasné, že mají přesně to, co od návrhářského střihu očekávám – sice jsou jednoduché a nároky na šití mají vlastně začátečnické, ale dělají velmi krásnou siluetu a stylově u nich vidím něco těžko pojmenovatelného navíc, díky čemuž si šatů mezi mnoha dalšími prostě všimnete. Jsou v horní polovině hodně na tělo, mají dvě varianty výstřihu a od pasu dolů se rozšiřují do kokonovitého tvaru sukně, která je poměrně dlouhá. Na obrázku na visačce mají místo rukávků náplety, v nositelném zkušebním střihu jsou rukávy a výstřih ponechané bez začištění.

Šaty jsou ušité ze čtyř dílů, přední i zadní díl je ve středu přestřižený a tvarovaný. U strečových materiálů, které nemají jasně daný směr vzoru, je možné střih na látku polohovat do protivky. Dlouhé a ve spodní části docela objemné šaty se vám tak vejdou na relativně úsporné množství materiálu (střih udává 190 cm délky u 150 cm šíře). Vrchní část šatů nabízí dvě možnosti, jedna je rozšíření do menší vody, druhá je rovný středový šev a kulatý výstřih. U této možnosti by také šlo šaty rozstřihnout podle linie pasových značek (jsou přesně tam, kde se střední díl rozšiřuje nahoru do vody a dolu do balónu sukně), “tričkovou” horní část PD vystřihnout v kuse a vyhnout se tak švu na středu horní poloviny těla. Středový šev nicméně šaty hezky ozvláštňuje, takže tuto úpravu bych volila spíš v případě, že chceme napolohovat šaty na látku s nějakým komplikovanějším vzorem.

Střihové díly – subtilní horní část, rozšířená a bohatěji nadimenzovaná část sukňová.

Možnosti úprav předního dílu – rozšíření do “vody” nebo jednoduchý tričkový vršek se středním švem. Ve spodní části fialově naznačená možnost přestřižení v pase, která by umožnila vršek stříhat v jednom kuse, bez švu na středu.

V modelové verzi pro zkoušení kolekce jsou šaty ušité z nepříliš pružného, ale poměrně lehkého úpletu. Já je chtěla vyzkoušet z něčeho, z čeho by hlavně dolní část vypada trochu víc strukturovaně, možná až trochu architektonicky. S Evičkou jsme vybraly ze sortimentu Evi látek těžší teplákovinu v krásné kobaltové barvě. Hezky drží tvar a zároveň není příliš pružná, takže jsem doufala, že půjde použít na ležérně nezačištěné okraje výstřihu a rukávů, jaké se mi líbily u předlohy.

Polohování střihu. U obou dílů jsem srovnala středovou linii stejnoměrně k okraji látky a spodní část následně vyrovnala. Stříhala jsem v protisměru, i když díky šířce látky by mi vyšly díly i vedle sebe. I tak jsem chtěla ušetřit látku v kuse, pokud bych se rozhodla po základním sesazení doplnit šaty o kapsy, podsádky, lemy nebo náplety.

Protože se mi u několika posledních projektů moc nelíbilo, jak moc občas bývá overlockový šev na teplákovinách objemný, celé šaty jsem sešila normálním rovnostehem, pouze za pomoci krokující patky a jehly na úplety. (Nejprve jsem tedy testovala, zda není nutné použít berninový steh č. 9, tedy takový ten úplně drobný cikcak, ale ukázalo se, že teplákovina zdaleka tak nepruží, aby ji rovnosteh neudržel. Cikcak navíc na dvou vrstvách trochu zadrhával.) Klasické sešití mi navíc umožnilo hezky rozžehlit švy a zdůraznit tak tvar šatů. Podle mých zkušeností se u teplákovek navíc není třeba bát nějakého třepení nebo párání nezačištěných švových přídavků. Po několika vypráních se obvykle pár uvolněných vlákem sice objeví, ale okraj se postupně “zatáhne” a dál se netřepí.

Sešité šaty a rozžehlené jednoduché švy “zevnitř”.

U výstřihu (zvolila jsem variantu “voda”) a u rukávků jsem chtěla původně nechat okraje zcela nezačištěné. Abych ale látku alespoň trochu zajistila a stabilizovala, prošila jsem všechna nezačištěná místa cca 3 mm od kraje volnějším rovným stehem. Ale ani tak se mi tohle řešení nakonec moc nelíbilo, třepení bylo víc, než jsem čekala, a proto jsem se rozhodla převléct overlock do modré a všechny “otvory” ještě projet trojnitkou. Začištění působí ležérně, jak jsem zamýšlela, ale ještě si nejsem úplně jistá, jak se bude chovat dál. A možná je to už na mě ležérní moc a nakonec okraje buď jednoduše olemuji kontrastním šikmým proužkem, nebo pod výstřih našiji podsádku a kolem rukávků náplety, které možná ještě najdu ve stejné barvě v pražských zásobách ve zbytcích po šití mikiny stejné barvy.

A finální výsledek dopadl takto. Myslím, že to nejsou moje poslední Divy. Možná u dalších zkusím zvětšit vodu tak, aby vytvořila větší výstřih do V, a také určitě přidám kapsy. Do objemné sukně se vejdou a schovají krásně.