Když jsem poprvé uviděla nákres těchto šatů, přišly mi nesmírně půvabné, ale úplně mimo můj styl.
Ale takový druh střihu prostě nenechá člověku spát, takže jsem přemýšlela a přemýšlela, jestli ano nebo ne. Ačkoliv se jedná o ruský střih, a ty bývají dost levné, tenhle vznikl v rámci šicího klubu La Forme, takže zas tak levný nebyl. Střih je ale vždy dostupný jen relativně krátkou dobu, takže jsem musela přemýšlet dost intenzivně a nakonec to vymyslela.
Když jsem měla střih vyladěný ( i když jsem ho tak moc ladit nemusela, jen jsem dodělala rukávky), mohla jsem se vrhnout do samotného šití.
Originální šaty jsou ze směsovky vlny a hedvábí. Mně v té době dorazil hedvábný šantung/plátno z Aliexpressu, který jsem měla původně na úplně jiné šaty, ale jak to s nákupy po internetu bývá, potřebovala jsem na ně trochu něco jiného. Ale materiál byl perfektní právě na tyto šaty à la Dior.
Jako výztuhu jsem zvolila plátno G740 z našeho e-shopu a podšívku jsem vybrala ze zásob. Měla jsem vhodný habutaj jahodové a broskvové barvy ze slev v Sartoru a pudrový ze Solidusu. Jahodový habutaj byl ale dost tmavý. Hlavní látka je sice neprůhledná, ale když jsem srovnala kousek látky podžehlený ecru plátnem a podložený podšívkou, byl tam lehký barevný rozdíl. Broskový byl zase dost kontrastní, takže jsem nakonec sáhla po pudrovém.
Zip a knoflíky jsem pořídila také v Solidusu za pár korun. Majitelé mají jen deadstockovou galanterii, kupovanou po balících tak, jak to je, takže obvykle neseženete třeba ladící zipy v různých délkách nebo různé velikosti stejného designu knoflíků, ale tyhle věci tam vzhledem ke kvalitě stojí opravdu pakatel.
Z důležitých materiálů zbývala jen rypsová stuha na knoflíkovou skrytou légu, ale jediná možnost byla objednat od Rity. Měla jsem ale už podšívku v nesedící barvě, zip v nesedící barvě, navíc má moje látka pěkný okraj, takže jsem se rozhodla ustřihnout dva pruhy požadované délky s pevným okrajem a trochu je vyztužit (pomocí G785 obě vrstvy).
Šaty jsou poměrně dost strukturované, takže i vyztužené. Dřív jsem nažehlovací výztuhy prakticky nepoužívala, ale jak jsem je přidávala stále víc a víc do svých šicích postupů, víc a víc jsem toužila po žehlícím lisu. Ten má několik výhod – není třeba stát nad žehličkou tak dlouho, tlak je rovnoměrný a nažehlení výztuh spolehlivější. Původně jsem měla vyhlídnutý nový napařovací lis, ale mezitím mi vybuchl parní generátor a nový není zas tak skvělý, takže jsem se po těchto zkušenostech rozhodla pro koupi bazarového lisu značky Elnapress. Ten sice nemá napařování, ale doufám, že o to déle mi vydrží. Lis nemá velikost ani parametry profesionálního lisu, ale jde sehnat za příjemné ceny. Při zažehlování výztuh značky Vlieseline je navíc spolehlivý a interval 10 sekund, po kterém se ozve pípnutí, je dostatečný. Jiné výztuhy (Kufner) jsem zažehlovala dva tyto intervaly. Jen je potřeba dávat pozor, jestli jste něco někde nezažehlily špatně, protože po vychladnutí už z látky zejména výztuhy Vlieseline jen tak nedostanete. Při zažehlování jsem na plochu položila kus látky (zbytek staršího zkušebního modelu), na něj položila vlastní látku a výztuhu a další vrstvu obyčejného plátna. Tím ochráním vlastní látku i žehlící plochu.
Lisy se na bazarech objevují celkem pravidelně, různého stáří i kvality, právě Elnapress patří k těm dražším. Starší lisy značky Singer seženete i za pár stovek. Pokud na tuhle věc máte místo a s nažehlovacími výztuhami pracujete pravidelně, rozhodně ji doporučuji, protože vám ušetří spoustu času a i trápení.
Šaty jsou dost vyztužené plošně, ostatně u Diora byly nazvány jako coat dress. Přidávám přehled dílů a místa, kde jsem je tužila.
