Ještě před samotným článkem, který započne již tu samotnou šicí fázi našeho safari seriálu, bych vám chtěla připomenout soutěž s předchozím společným šitím – Šití loungewear. Vaše soutěžní příspěvky můžete zasílat na náš mail info@stehzastehem.cz až do konce tohoho víkendu – do neděle 25.dubna. Výherkyně, kterou budete vybírat opět vy – naše předplatitelky, obdrží poukázku do jí zvoleného obchodu s látkami, aby si mohla udělat radost:-)
Když máte vybraný střih a materiál, stojí před vámi ještě jeden neméně důležitý úkol, kterým jsou všechny ty přípravné práce ještě před vlastním šitím. Zkušební model se vyplatí skoro vždycky a u kabátku se spoustou prvků, které se našívají naplocho, to platí dvojnásob. A když ho doladíte čeká vás v tomto případě zdlouhavé stříhání značení a nažehlování výztuh. A vlastní pečlivost určitě oceníte později, při samotném šití. Jak jsme se s touto fází vypořádaly my?
Bára
Jak již jsem psala v úvodním článku, moje vybrané sáčko je v originálu šité z vlny. To ale pro mě nebyl v této chvíli úplně přijatelný materiál, protože jsem měla představu tenčího saka na jaro a léto, které bych měla na běžné nošení. Na mysli jsem měla spíš nějaký bavlněný gabardén. A nejvíc by se mi byl líbil v nějaké vojenské barvě odstínem spíše do zelena než béžova.
Problém bylo ale tu správnou látku sehnat. Kvůli odstínu khaki barvy jsem si na online nákup moc netroufala. Ano, určitě by to šlo vyřešit posláním vzorků, ale já si udělala radost a koncem února, těsně před tvrdým lockdownem, vyrazila do Prahy. Jenže sehnat tu správnou khaki látku není jen tak. Pokud byla vhodná barva, pak byl nevhodný materiál a naopak. Ale věděla jsem, že s prázdnou neodjedu, takže jsme nakonec s panem Pavlačkou vymysleli, že by se sáčko dalo ušít třeba i z džínoviny. To mě popravdě dost nadchlo a v tu chvíli jsem tušila, že takovou věc ve svém šatníku fakt využiju. Koupila jsem si tmavošedou tenčí džínovinu s elastanem a k tomu si u Rity vzala tmavošedé kovové patenty, protože jsem nechtěla celkový look saka kazit výrazným zapínáním.
Tradičně jsem látku po příjezdu domů vyprala a hodila do sušičky. Mezitím jsem se pustila do zkušebního modelu. Rozhodla jsem se pro největší velikost s tím, že případně někde něco trochu zmenším. Když jsem zkompletovala tělo bez rukávů a vzala to na sebe, moc nadšená jsem ale nebyla. Zdálo se mi to obrovské. Ani jsem neměla chuť přišívat zkušebně rukáv. Rovnou jsem si říkala, že střihnu o číslo menší velikost. Ale nakonec jsem rukáv přeci jen přišila, vlastně oba dva a byla jsem ráda, že jsem to udělala. Za prvé zázračně zmizela volnost celého saka a za druhé jsem zjistila, že rukáv nemusím nijak upravovat, ani když celkem o hodně zkrátím ramenní šev. Rukávová hlavice je totiž nejspíš konstruovaná pro vlněné látky, u kterých se počítá s velkou vůlí při srážení. Trochu jsem poupravila výšku průramku, lehce jsem sako zúžila a jinak jsem byla spokojená jak s šířkou a délkou rukávů, tak i s délkou saka. Při nafocení z boku jsem ale ještě usoudila, že by to chtělo malinké FBA. Pnutí přes prsa nebylo tak markantní vzhledem k tomu, jak mi přední spodní okraj sáčka lezl nahoru. To se mi nelíbilo, proto jsem střih ještě trochu poupravila.
