Naše další společné šití na téma “Safari styl” startuje dost netradičně hned po tom předchozím. Hlavním důvodem je možnost vynošení lehkých sak a kabátků během chladných květnových a červnových rán a vlahých letních večerů. Ačkoliv se na první pohled zdá toto téma poměrně úzké, můžete s námi šít jakékoliv sáčko nebo třeba jiný kus oděvu se safari prvky.
Po nějaké formě jarního kabátku jsme ve větší části redakce pokukovaly už delší dobu, ale nějak se na ně pravidelně nedostávalo času (respektive jsme si na ně čas nedokázaly udělat). Původně jsme měly vyhlídnutý stejný střih z časopisu Patrones, ale když se na La forme se objevil nový střih, koplo to Janu tím správným směrem, a protože jsme dlouhou dobu žádné sako nešily, napadlo nás toto téma. Safari není úplně Petřin styl, proto se k nám tentokrát nepřipojí. Saka budeme šít pomocí konfekčních metod.
Harmonogram
1.4. Safari – harmonogram, historie, co budeme šít
8.4. Safari – inspirace
17.4. Safari – materiály a střihy
22.4. Safari – zkušební střih, stříhání a výztuhy
29.4. Safari – kapsy
6.5. Safari – kompletace těla
13.5. Safari – rukávy
20.5. Safari – podšívka a zapínání
27.5. Safari – naše modely a soutěž
Historie safari stylu
Stejně jako trenčkoty, parky, bombery nebo třeba chinos vychází safari styl z vojenského oděvu. Pro účely úspěšného použití v boji musí být oděv praktický, což je jeden z důvodů, proč se podobné kousky zařadily do každodenního šatníků mužů a později i žen. Původně byl předchůdce současného safari stylu určen do bojů v průběhu Búrské války. V ní proti sobě bojovali na africké půdě původně nizozemští osadníci s britskou armádou, a právě její vojáci měli poprvé k dispozici oděv zvaný Khaki Drill, ušitý z lehké bavlněné tkaniny s objemnými kapsami a epauletkami, který byl přepásán páskem, aby vše drželo na svém místě.
Oděv to byl ale natolik praktický, pohodlný a slušivý, že získal velkou oblibu u bohatých Západoevropanů mířících do Afriky či Indie, zhusta za lovem velkých zvířat. Součástí oděvu byla i čepice, která se později stala symbolem imperialismu. Pojem safari (stejně jako být od hlavy k patě oblečený v koloniálním duchu) se stal v anglofonní části světa tak trochu politicky nekorektním, takže se často setkáte s pojmem utilitian nebo utility (ostatně i klasické montérky jsou zcela v souladu se safari stylem).
Na módní výsluní se safari styl dostal koncem 70.let díky Yves Saint Laurentovi a jeho modelu vyfotografovaném na topmodelce té doby, Veruschce. Ne, že by byl prvním návrhářem, který ve svých kolekcích safari styl představil, byla to ale sexy stylizace, díky které se stal obrovským hitem (jakkoliv je fotografie z dnešního pohledu kontroverzní).
Od té doby se safari styl pravidelně objevuje v kolekcích spousty návrhářů a posléze i v řetězcové módě. Příští týden se proto můžete těšit na spoustu inspirace.
Co budeme šít?
Barbora
Na toto šití jsem si vybrala sáčko z časopisu Patrones. Líbilo se mi prakticky na první pohled, co jsem před pár lety toto číslo časopisu vzala do ruky. Ale když jsem o něm začala přemýšlet, vždycky jsem došla k tomu, že těch kapsiček je na můj vkus moc a že to nebude vypadat dobře. Takže patřilo do kolonky “třeba někdy”. K šití ve stylu safari jsem se dostala tak nějak oklikou, protože jsem tomuto tématu prakticky nikdy nešla naproti. V mém šatníku jsou jedny lněné šaty v béžové barvě, které mám už opravdu dlouho a některé léto se stane, že je na sebe nevezmu ani jednou, ale také jsem prožila některé roky tak, že byly mými oblíbenými. A protože se jedná o klasiku, která z módy nevychází, neměla jsem nikdy nutkání se jich zbavit, protože jsou stále ve skvělé kondici.
Jana měla střih na své safari sáčko jasně dané a musím uznat, že bych do něj šla klidně asi také. Vypadá prostě skvěle. Ale chtěla jsem něco trošku odlišného a vzpomněla jsem si právě na toto sako s kapsami. V originálu je sice šité z tenké vlny, ale to by nebylo na jarní šití asi to pravé, proto jsem jej původně zamýšlela z nějakého khaki gabardénu. Abych měla sáčko, které můžu vzít na jaře nebo i v létě. Nakonec z toho vyšel materiál úplně jiný, ale o tom se dozvíte až v dalších dílech.
Jana
Sako La Forme byla láska na první pohled.
Byly časy, kdy jsem přes šaty v případě potřeby nosila buď kabát nebo sako, ale tak dlouho jsem odkládala ušití nějakého běžně nositelného, až mi v šatníku zbyla jen džínová bunda. Sako Laforme jsem se rozhodla ušít z bavlněného khaki saténu (sako od McQueena je z bavlněného kanvasu), které jsem původně kupovala kdysi dávno na manželovu bundu (tu jsem nakonec ušila z Etaproofu).
Ačkolivě střih už momentálně není dostupný, lze upravit jakékoliv delší upnuté sako tak, že přidáte kapsy.
Stejně tak, pokud třeba sako nevyužijete a chtěly byste si ušít například šaty nebo sukni, šití jednotlivých prvků zůstává stejné. A pokud se vám safari styl nelíbí, můžete s námi šít i tak – třeba nějaké jednoduché sáčko nebo klasické sako pomocí nažehlovacích výztuh. Téma tohoto společného šití tedy na první pohled možná vypadá úzkoprofilově, ve skutečnosti je však docela široké!
Petra
Pro mě je safari styl něco, co je prostě neslučitelné s mým postojem ke světu, díky spojení s kolonialismem a lovem pro zábavu. Ale aby bylo jasné – jen ho nechci nosit, nikomu ho neupírám a v inspiracích se mi líbí a holkám budu fandit na dálku. Jen prostě do mého šatníku nepatří, takže mě tentokrát omluvte :).
Já se moc těším, protože tento styl mi docela sluší a khaki odstíny mám ráda. A letní sáčko navíc moooc potřebuji! 🙂
Těším se. Už nějakou dobu vím, že budu potřebovat nový jarní/letní kabátek, a rozhodují se který střih využiju jestli už vyzkoušený Sharienne narcisse Bijasson nebo waffle Yomogi. Oba jsou pro mne strašidelné. Mám tu krásný len, jen sebrat odvahu.
Je to zajímavé propojení historie, hezkého materiálu, funkčního střihu. Nedávno jsem slyšela příběh o Mayflower, který se dětem vypráví jako cesta za svobodou do Nového světa. Skutečnost byla mnohem krušnější, komplikovanější, taky v sobě měla bolestivý střet kultur a národů.
Těším se, že se poučím o složitějším šití i zajímavém materiálu. Na sako si netroufnu, ale sukně z bavlny by se mohla hodit.