Původně jsem měla v plánu úplně jiný článek, ale když už Bára načala Grasser sérii, rozhodla jsem se, že v ní budu pokračovat. Šaty podobného střihu jsem šila už loni na jaře, tehdy jsem však vycházela ze střihu z květnové Burdy toho roku, který vypadal v mnohém jinak. Tentokrát jsem měla střih na konkrétní model hotový navíc s bonusem volby výšky postavy. Musím říct, že úpravy na výšku postavy nemám ráda, protože už ve chvíli, kdy vykopíruji/vystřihnu střih, se musím drbat ještě s rozstřiháváním a nalepováním proužků a není to nic, co bych si užívala. Takže možnost si toto odpustit mi za to bohatě stojí. Vlastně jsem začala přemýšlet o tom, proč tuto možnost nenabízí nezávislí střihoví designéři běžně.
Podle svých aktuálních měr jsem vybrala na webu velikost 52/176-182 a střih nechala vytisknout na plachtu. Oproti jiným společnostem jsou ruské střihy naplánované na šíři asi 70 cm, takže na našich 90cm plotrech zůstává spousta nevyužitého místa. (Pokud nemáte v současné situaci kde tisknout a nechce se vám lepit, zkuste se kouknout na nabídku různých copy center. To moje nabízí vytisknutí a dovoz/poslání poštou, což je superkomfortní, ačkoliv dražší o dopravu.) Střih jsem tedy vystřihla, ušila ze zkušební látky a mohla jsem jít šít. Nebyla potřeba žádná úprava (když nepočítám zkrácení sukně, která je dimenzovaná někam těsně nad kotníky při mojí výšce 184 cm), dokonce ani úpravu pro rovná záda jsem nemusela dělat, takže pokud ji normálně nepotřebujete, je možné, že si střih od Grasser vyžádá naopak korekci pro kulatější záda.
Ačkoliv se nutnost výběru jen jedné velikosti může zdát poněkud nepohodlná – třeba pokud šijete pro více lidí, je potřeba víckrát i tisknout, což je dražší než samotný střih, nebo pokud třeba potřebujete pro určitou část těla jinou velikost, jednu nespornou výhodu to má: střihy jsou opatřeny jak švovou linií, tak švovými přídavky. Ty jsou variabilní, a tím, že jsou rovnou ve střihu, nemusíte jejich šíři nikde dohledávat.
Co se vhodné látky týče, měla jsem dilema. Klasický len mi přišel moc obyčejný a šaty by mohly působit moc selkovsky, směsi lnu s hedvábím k dostání obecně příliš nejsou a teď navíc na trh s látkami dopadá loňské italské jaro, kdy spousta firem v severní Itálii z důvodu personální krize nebyla v chodu a textilní průmysl je pro nízké prodeje na kolenou, takže už nejsou vůbec.
Nakonec jsem si vzpoměla na černý dupion, který jsem měla v zásobách na dně krabice s tím, že jde o zničenou látku. To bylo totiž tak: všechny látky předepírám v pračce (s výjimkou kabátovek). A díky předchozím zkušenostem, kdy se mi žádná látka (včetně jiného dupionu) v pračce nepoškodila, jsem hodila do pračky i tento. A tentokrát to prostě nevyšlo, celá látka se polámala a byla pokrytá nevyžehlitelnými přeleženinami a sklady. Dupion jsem před několika lety odložila s tím, že ho vyhazovat nebudu, ale neměla jsem v té chvíli chuť z něj šít.
Když jsem ale pátrala po materiálu vhodném právě na tyto šaty, stromová struktura dupionu mi přišla tak akorát cool na to, abych látku použila. Materiálu jsem měla ale jen 2,5 metru, což ani zdaleka nestačilo na šaty pod kolena, ale nakonec jsem se rozhodla pro mini verzi. Spodní díl sukně je stejně dlouhý jako horní plus záložka.
Mini verze šatů na běžné ženě. Zdroj: Oh Rent Me
Samotné šití šatů bylo dost jednoduché a díky tomu, že jsou ušité celé na stroji, i dost rychlé. Dupion je sice trčavá látka, ale relativně řídce tkaná v jednoduché plátnové vazbě, takže má tendence k vytrhávání. Šaty jsou sice na první pohled nařasené a volné, ale pasová vsadka je umístěna pevně na těle, takže určitému tahu jistě bude muset odolávat.
