Slovíčko loungewear zní mým uším poměrně honosně. Stejně tak se mi líbí i slovíčko lingerie. Na mnoha zahraničních e-shopech můžete tuto kategorii najít zaplněnou spoustou krásného oblečení. Ale v českém překladu si slovíčko loungewear pro sebe překládám spíš jako válecí oblečení, což si z praktického hlediska v hedvábné košilce a župánku obzvlášť v zimní topné sezóně představit nedokážu, i kdyby se mi to stokrát líbilo. Možná by to bylo použitelné tak na nějakou speciální příležitost. Jinak prostě na válení potřebuji měkoučké úplety, teplákoviny či wellsoft. Ne nadarmo je mým každovečerním společníkem chlupatý župan z Intimissimi. Ale protože obyčejné tepláky moc stylově nevypadají, uvítala jsem toto společné šití a vymyslela si válecí oblečení přesně v mém stylu. A protože jsme za poslední rok v oblečení na doma každý strávili určitě dost času, už jistě tušíte, co i vám nejvíc vyhovuje. Já se snažím co nejvíc vyvarovat veškerého odloženého “lepšího oblečení”, které už není tak reprezentativní, aby se nosilo na veřejnosti. Vždycky si musím uvědomit, že v domácím oblečení stráví člověk poměrně dost času a zkrátka si nezaslouží dotahávat něco, co je vytahané, sem tam s dírkou či flekem nebo nepadnoucí. Vždyť se na sebe nedívá jen on sám, ale především všichni ostatní, kteří s ním sdílejí domácnost. A občas se přihodí i to, že se objeví nečekaná návštěva nebo zazvoní pošťák. Myslím, že nikdo z nás nechce mít na sobě doma to, v čem by se styděl vylézt před dům, byť i před neznámou osobu.
Proto jsem se rozhodla ušít si pohodlné minišaty a k nim ladící mikinu, pro případ, že se víc ochladí nebo musím třeba vyběhnout ven před dům.
Výběr materiálu byl tentokrát poměrně jednoduchý. Bavlněný sametový úplet neboli tzv. úplet Nicky (občas ho najdete i jako samet nebo velur Niky). Já ten můj objednávala z Terry módy. Najdete jej ve spoustě barev. Jen pozor na to, že některé varianty bývají s velkým podílem polyesteru, takže pokud chcete raději přírodní materiál, zkontrolujte si složení. Moje varianta má složení 80% bavlna a 20% polyester. Našla jsem i pěkné samety s kamínky, ale tam už bylo složení 95% polyester a 5% elastan. Když budete trvat na opravdu přírodní variantě ze stoprocentní bavlny, najdete i materiál s certifikací biobavlna GOTS.
Zdroj: Terry móda. V reálu bych řekla, že je více do fialova, ale to uvidíte samy na finálních fotkách.
Při hledání střihu jsem trochu tápala. Chtěla jsem jednoduché šaty, ale na druhou stranu měly být aspoň trochu zajímavé. No prostě jako vždycky… Nakonec jsem prolistovala snad všechny Burdy, co mám doma a našla jedny vhodné kandidátky. Jsou z Burdy 10/2017, model 127, kolekce plussize. Věděla jsem, že bych je ale chtěla ještě trochu poupravit, proto jsem se nejdřív rozhodla je ušít z jedné teplákoviny, co jsem měla už dlouhou dobu doma a která se mi nehodila na nic jiného. (To byl jednou takový impulzivní nákup – moc pěkná šedá teplákovina s perleťově světlemodrými hvězdami – látka krásná, ale ke mně nějak nesedí, připadá mi trochu jako pyžamo, nicméně na domácí šaty by to šlo.)
Rovnou jsem zrušila postranní zipy, střih prodloužila a ušila. Na overlocku to bylo raz dva, šikmý okraj výstřihu jsem podlepila nažehlovacím proužkem s řetízkem Formband z našeho eshopu (dala jsem jej i do ramenních švů), poté jsem jej začistila overlockem, zahnula do rubu a z lícové strany prošila cikcakem. Takhle jsem začistila i okraj zadního výstřihu, okraj rukávů i spodní lem. Šaty byly opravdu hotové za chvilku. A po ušití jsem se rozhodla udělat pár změn.
