Ačkoliv jsem našla svůj skvělý zdroj střihů (časopis Patrones), není rozhodně na škodu mít zdrojů více. Nejsem zrovna fanoušek nezávislých střihových společností, protože mi přijde, že jsou to často střihy základní, příliš líbivé, zhusta špatně nakreslené a mimo můj vkus za docela dost peněz. A když už splňují moje nároky, jsou povětšinou pekelně drahé, takže si jejich nákup o to víc rozmýšlím. Nedávno jsme ale v redakci objevily ruské střihové společnosti Grasser a La Forme, které mají nesporné výhody: jsou díky nízké ceně práce na východ od nás levné, a navíc je narozdíl od většiny západoevropských/amerických indie střihů kreslí profesionálové. Ale jsou tyto střihy při jejich nízké ceně také dobré? Nevadí, že narozdíl od indie střihů neprobíhá několik kol testování v šicí komunitě, při kterých se korigují chyby?
Podrobnější recenzi jsme slíbily už dříve, ale dneska bych se v předvoji chtěla věnovat jedné specialitě, a to šicímu klubu od La Forme. Ten funguje tak, že se dva měsíce šije určitý model a vstoupit do něj můžete pouze tyto dva konkrétní měsíce, pak už se šije něco jiného a vy máte s předchozími střihy prostě smůlu. Z tohoto důvodu vám přináším recenzi dnes, ve chvíli, kdy lze ještě vstoupit do klubu pro střih, o kterém budu psát.
Šicí klub je pouze v ruštině, což je trochu komplikace. Ačkoliv azbuku číst jakžtakž umím, raději jsem všechno proháněla google překladačem a stejně se dá komunikovat při problémech. U videí je ruština spíše příjemná, protože člověk tak nějak rozumí a stejně je nejdůležitejší obraz.
Při vstupu do klubu máte možnost si vybrat ze dvou variant: konfekční střih a střih uzpůsobený na míru (made to measure). Pro leden a únor se šije sako inspirované safari kabátkem Alexander McQueen a cena je v přepočtu 450/600 Kč za střih a kurz s možností konzultace. To je cena několikanásobně vyšší než u ostatních střihů této značky, ale protože se mi sako moc líbilo, rozhodla jsem se do toho jít.
Zvolila jsem možnost upravení střihu na míru, takže mi spolu s přístupem do uzavřené chatovací skupiny dorazil i formulář, kde jsem vyplnila pár relativně základních měr (videonávod na měření najdete i hned na začátku skupiny). Kromě výšky, obvodu hrudníku, pasu a boků jsem zadávala už jen přední délku do pasu, délku zad, šířku hrudníku a šířku zad. V poznámkách jsem upozornila na svá rovná ramena.
Sako se šije pomocí lepených výztuh, ale v návodu najdete spoustu vychytávek, které vám samotné šití usnadní, skvěle je vyřešené třeba i šití kapes.
