Minulý čtvrtek skončila naše společná série o budování šatníku, na kterou bych dnes ráda ještě navázala. Ať už jste se k nám přidaly, nebo jste seriál sledovaly zpovzdálí, určitě znáte v rámci svého šití situaci, kdy najdete střih, který vám sluší a splňuje vše, co od něj očekáváte a chtěly byste si ho ušít i víckrát. Jenže pak šijete třeba pětkrát stejné šaty nebo top…
Dřív jsem se s tímto problémem ani moc nepotýkala, protože jsem šila pomaleji a v 99% pro sebe couture technikami. Díky mnoha okolnostem, mimo jiné po pořízení průmyslového rovnostehu, jsem se ale více vrhla na konfekční způsoby vypracování oděvu. (Recenzi stroje najdete zde, ale zkušenost je asi nepřenositelná. Díky síle, přesnosti a rychlosti stroje se šije prostě jinak. Šití na stroji si mnohem víc užívám.) Což ale neznamenalo a neznamená, že bych nějak slevila ze svých standardů, jen teď šiju jiným způsobem. A výrazně rychleji. Díky tomu mohu ušít daleko víc oblečení a nestává se, že by mě daná věc omrzela, než ji dokončím. Začala jsem si tedy více hrát s variacemi na stále stejné střihy a dělám v podstatě takovou malou kolekci. Změnou materiálu, délky rukávu nebo přidáním/ubráním nařasení pak šiju sice pořád to samé, ale úplně samé to není, jako když návrhář pracuje na sérii pro určité období.
O tématu kombinování střihů jsem psala už v předchozím článku, dnes bych vám ráda představila možnosti toho, jak lze se stejným střihem vytvořit úplně jiný model.
Začnu se střihem, podle kterého jsem šila khaki mikinu s aplikacemi. Na střihu se mi líbilo vykrojení průramků, protože mám pocit, že zúžení mým ramenům rozhodně neuškodí. Zkrátila jsem rukáv a střih jsem zkombinovala se sukní z melounových šatů a jako materiál vybrala tenký žakár z vlny a hedvábí z Emma One Sock. Po hodně dlouhé době jsem šila čistě černé šaty a výsledek se mi tak zamlouval, že jsem pokračovala dál.
Už hodně dlouho jsem měla ideu šatů s květinovou výšivkou, ale nakonec z toho vznikla halenka. Jediným rozdílem je mírné zúžení rukávů.
