Nějakou dobu to vypadalo, že události posledního roku promění módní průmysl od základů a posunou jej směrem k větší praktičnosti, jednoduchosti a možná i šetřivosti. Opulentní módní přehlídky se zdály být minulostí, a to nejen proto, že přestalo být reálné, aby probíhaly před skutečným publikem. Módní novináři začali psát o pandemickém oblečení, které je z mnoha důvodů především pohodlné, praktické a určené pro práci z domova. Akce vyžadující velké večerní róby nebo kreativní oblékání byly v průběhu celého minulého roku ze společenského kalendáře povětšinou vyškrtuté, takže hlavní odbytiště vysoké módy v podstatě zaniklo. Červené koberce zůstaly stočené ve skladech.
Nicméně se zdá, že módní průmysl, a především právě jeho nejvyšší patro, má tužší kořínek, než jsme čekali. (Možná to souvisí i s tím, že podle nedávného průzkumu právě nejbohatší vrstva – z níž se rekrutují zákazníci reálně kupující couture – se během posledních měsíců dostala překvapivě rychle ze ztrát vyvolaných pandemií a dál bohatne.) Každopádně přehlídky vysoké módy, které se v posledních dnech konaly sice bez účasti publika nebo dokonce jen ve virtuálních prostorech, ukazují couture v podobě stejně rozmařilé, opuletní a divoké, jako by nikdy žádná pandemie nebyla. Možná se už všichni potřebujeme tak trochu zasnít a pokochat, takže si aspoň na chvilku dovolme ponořit se do snového světa těch nejhonosnějších rób a nejkrásnějších materiálů.
Vybírám tady jen pár obrázků z těch 11 přehlídek, které můžete celé najít zde. Za sebe byl začala u Diora, kde místo přehlídky natočili moc krásný filmeček. Kolekce je snová a pohádková, inspirovaná tarotem, zakletými zámky a symbolismem. Romantické princeznovské róby střídají přísné, krejčovsky zpracované modely. Jsou to vlastně historizující kostýmy, ale kostýmně/jevištně vlastně vůbec nepůsobí, většina z nich by byla jen s malou úpravou normálně nositelná.
Najdete tu i nádhernou variaci na nejznámější sako v dějinách Dioru a možná i dějinách módy obecně.
Až se odtrhnete od snových světů Dioru, dejte si přehlídku Schiaparelli. Daniel Roseberry, který probudil tento pozoruhodný módní dům k bývalé slávě teprve před dvěma lety, se v téhle kolekci vrací k surrealistickým kořenům značky a nebojí se být dramatický, šokující a balancovat na samém okraji dobrého vkusu. I tady stojí za to si pustit doprovodný film, kde vidíte modely v pohybu. Je k nalezení třeba tady.
A bundu/kabátek na další fotce prosím k narozeninám. Kdybych ho v šatníku už měla, nic jiného celý minulý rok nenosím. (Kabelku a boty klidně přenechám.)
No a do třetice si nenechte ujít kolekci Fendi pod vedením nového uměleckého ředitele Kima Jonese. Je to klasická esence toho, jak si couture představujeme. Dokonalé materiály a vypracování, nádherné šperky, čistá elegance.
P.S. A pokud jste spíš na módní rebely, tak samozřejmě je tam i Sterling Ruby, Viktor & Rolf, nebo poprvé v couture i další divoký americký tandem Area.
(…všechny fotky jsou z vogue.com/fashion_shows…)
Zatím jsem koukala na Valentina a asi teď za vším vidím kalhoty. Skoro mi přišlo, že všechno by se dalo nosit a a nápadné boty nebo barvy jenom vedou k těm kalhotam s puky z krasnych látek z jemnych barev. Móda do práce – jakoby už vyhlíželi novou dobu? Ale nejsem zrovna odborník 🙂
Mimochodem v aplikaci Českého rozhlasu je četba na pokračovaní o Coco Chanel, do 7.února. Původ její přezdívky mě teda překvapil a pobavil.?
Zabalovací kabátek je super legrační a myšlenka mi přijde super.
Dior může být hrdý na krásné látky i zpracování. Tarot si ale podle mě nezaslouží být povýšen na tuto úroveň. Chápu lákavost obrazu, ale ani zdaleka to pro mě nevyvažuje stinnou stránku toho, co symbolizuje.