Naše čtenářka a věrná kurzistka Daniela se vloni pustila do studia barevné typologie. Protože tohle téma do seriálu o stylu a budování šatníku krásně zapadá, požádaly jsme ji o sepsání úvodu do problematiky.
Na teorii barev jsem narazila náhodou v loňském roce a čím více jsem se jí věnovala, tím více jsem vnímala, jaké barvy lidé nosí a proč někomu ta samá barva sluší více a někomu méně. Sama jsem si poté vyzkoušela, že ta nádherná látka v odstínu krémové s vínovými a hráškovými květy, kterou jsem si koupila rok předtím na letní šaty, mi vlastně vůbec nesluší a v létě, kdy jsem opálená, mi bere všechnu barvu z pleti, dělá ošklivé ruce a necítím se v ní dobře.
Slušivost barev z velké míry definuje náš podtón pleti, který je studený nebo teplý (případně olivový) a je nám dán od narození. V průběhu života se nikdy nezmění – ani věkem, ani opálením, ani změnou barvy vlasů.
Došlo mi, že mám šuplík plný nádherných látek v barvách, které miluji, ale vlastně mi nedělají dobrou službu, protože mi nesluší. Kdybych si to uvědomila dříve, mohla jsem si při nákupu ušetřit spoustu peněz a koupit si látky v barvách, ve kterých vypadám skvěle. A to nemluvím o nákupu na e-shopech, kdy zářivá hořčicová je sice podzimním trendem, ale já v ním mám takové kruhy pod očima, jako bych od léta nespala a její nákup jsem si mohla klidně ušetřit.
K čemu je nám tedy barevná typologie dobrá?
V první řadě nám její znalost ušetří peníze a čas při nákupu látek a oblečení, protože dopředu budeme vědět, který odstín a kombinace barev nám sluší. Stejně jako nám nechutná každá čokoláda, nebudeme sami sebe donekonečna přesvědčovat, že daný kousek musíme mít, protože je krásný a poslední v naší velikosti. Stejně bychom skončili před plnou skříní s tím, že nemáme co na sebe, protože se ve většině věcí necítíme. V neposlední řadě ušetříme doma místo a naše látková syslírna konečně dostane smysl.
