Střihová bitva: Fibremood x Patrones

Téměř každý, kdo šije, má svůj oblíbený zdroj střihů. Může to být konkrétní časopis, stejně jako okruh nezávislých designerů. Mé pozornosti neunikl fakt, že anglofonní část šicí komunity je poněkud pohodlná, takže než by šila z levného a kvalitního zdroje střihů, který je ale bez švových přídavků, zároveň se musí překreslit a je bez podrobného návodu, raději zaplatí relativně dost peněz i za naprosto banální střihy, klidně i s chybami. Oproti tomu národy odchované Burdou, mezi které patříme i my, raději střihy překreslují, upravují a šijí bez návodu, než by utratily peníze navíc, protože jim trocha toho nepohodlí nevadí.

I já jsem šila celá léta hlavně z Burdy, maximálně jsem si koupila nějaký ten střih z velkých střihových společností – střihy od nezávislých designerů bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. V rámci svého šicího života jsem relativně nedávno objevila španělské Patrones, které se staly novým hlavním zdrojem střihů. Oproti burdovskému nepohodlí ještě navíc chybí část značek a návod ve španělštině tomu moc nepřidává, ale střihy mi přijdou prostě designově krásné a skvěle sedící. Jejich hlavní nevýhodou je určitá nevyzpytatelnost, ale měla jsem vždycky štěstí, protože vyložený průšvih se nikdy nekonal.

Fibremood je mladý časopis, který je tak trochu opakem Patrones: obsahuje pár relativně jednoduchých modelů, nicméně redakce časopisu dává důraz na věci okolo, jako je grafické zpracování časopisu, model vyfocený na více modelkách různých postav z různých úhlů a s doprovodnými videi, podrobné návody, sew alongy nebo tvorba sociální komunity. Patrones v tomto ohledu působí podobně jako Burda trochu jako dinosaurus. Ale jak je to vlastně s tím nejdůležitějším  se – střihy? Jsou střihy z Fibremood stejně vymazlené jako forma, se kterou jsou podávané, a ty z Patrones zase tak trochu odfláklé, jako jejich prezentace?

Možnost porovnání jsem využila u střihu, který je velmi podobný: z Fibremood jsem ho šila v rámci společného šití zavinovacích šatů. Šaty nosím opravdu ráda, takže jsem chtěla ušít podle stejného střihu ještě jedny. Když pak vyšlo jeho dvojče v Patrones 412, rozhodla jsem se čistě ze zvědavosti projít celým tím fittingovým procesem, který u jarních šatů nebyl zrovna snadný, ještě jednou a oba střihy porovnat.

Původně překreslené střihy mám už rozstříhané a předělané, ale rozhodla jsem se u obou časopisů vytáhnout znovu přední díl živůtku, na kterém bylo u původních šatů změn nejvíc.