6.7.2020 | Petra | 3 komentáře

Úvahy o stylu: Náš normcore

Nijak se netajím tím, že mě v úvahách o stylu odívání nejvíce inspirují skuteční lidé kolem mě a reálná místa, kde jsem někdy žila nebo alespoň chvilku pobývala. Možná je to typické pro moji generaci – žitá realita je pro nás ještě stále důležitější než ta virtuální, nedokážu nasát tolik inspirace jen z obrázků a videí, potřebuji přímý kontakt. Až té žité realitě následně dávám kontext a nořím se např. více do historie, jako je tomu třeba u mého oblíbeného etno- a krojového oblečení. Ale i když si k tématu načtu vše, co mi přijde pod ruku, primární pro mě je, jak např. tradiční oděv přežívá v dané kultuře dodnes.

Také už jsem psala o tom, že mám ráda osobitost a diverzitu, stylovou jedinečnost, která jde často i proti klasickým představám o upravenosti, slušivosti a líbivosti. Oblečení pro mě nemusí podtrhovat vnější krásu, ale korespondovat s osobností nositele, i když je třeba na první dojem zvláštní, podivné nebo „jen“ velmi specifické. Poslední roky se můj životní styl změnil hlavně v tom, že jsem přestala cestovat tolik jako dřív, ale zase žiji většinu času ve městě, do kterého přijížděla obvykle půlka světa na návštěvu. (Za jedno odpoledne jsme třeba v kavárně napočítali 16 národností – a to od Malajsie po Argentinu.) Vždycky mě bavilo turisty okukovat a rozpoznávat podle oblečení už na dálku – „preppy“ Američané oblečení jak do golfového klubu, Rakušané v krojových prvcích, Asiaté přijíždějící jak v minimalistických tlumených kompletech s kabátky a la Chanel až po rozkvetlé oversized šaty velkých návrhářů, Indky v sárí, Indonésanky v nádherně vybarvených hidžábech a abájách…

Nová normalita post-pandemické doby ale tohle vše změnila. Do malého města, kam obvykle zamířily až 2 milióny návštěvníků ze světa, teď míří hlavně Češi. A je to v něčem trochu šokující pohled. Bylo by možné a snadné se samozřejmě českému stylu vysmívat a ironizovat jej, jako to kdysi dělalo Módní peklo. Moc se toho totiž v místním oblékání od té doby, kdy se v tomto webovém magazínu objevovaly články o módních prohřešcích Čechů, nezměnilo. Turista stále představuje někoho, kdo dává přednost pohodlí a funkčnosti před vším ostatním. Sportovní funkční oblečení do města, trekové boty a kalhoty, velká loga a nápisy, sepraná a vytahaná trika a úpletové šaty či tuniky, divoké kombinace stylů (krajka a sportovní oblečení, botky s podpatky a funkční kalhoty, ledvinky, které ale nevypadají jako ty z trendů, špinavé batohy, Desigual, domadělné potisky na trika, které hlásají, že se celá skupina vypravila společně do Krumlova, na Lipno nebo na vodu, atd. atd. atd. U vodáků a sportovních výletů samozřejmě dává smysl, že volí oblečení, které je možné bez výčitek zničit – i když zrovna vodáci často dokáží být roztomilí v jednoduché námořnické stylizaci sestávající z pruhovaných triček a „funkčních“ slamáků.

Místo kosmopolitních rozmanitých stylů oblékání nyní proudí Krumlovem podobné homogenní skupiny jednotného stylu.

Když dneska procházím Krumlovem, stýská se mi sice po sárí a dirndlech, ale nechci psát žádný jednoduchý hejt.

Článek je přístupný pouze předplatitelům.

Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.

Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.

Článek pro Vás napsala Petra (06.07.2020/9:53)
Kategorie: Odstřižky...