V posledních deseti letech prošel módní průmysl obrovskou proměnou a zrychlením cyklů – zatímco u luxusních značek k jarní a podzimní kolekci přibyly “pouze” resort a pre-fall řady, řetězcové značky šláply na plyn ještě více a novými a novými kolekcemi nás zásobí každý týden. Zároveň pak dokáží během několika málo týdnů vyčíhnout nový trend, vyrobit střihy, vyprodukovat materiál, ušít samotné oblečení a dostat ho do obchodů.
Když před více než deseti lety začala hospodářská krize, oděvní firmy se musely přizpůsobit svým zákazníkům, kteří chtěli nakupovat u svých oblíbených značek stále stejné množství oblečení, ale měli méně finančních prostředků. Zde můžeme sledovat začátek trendu snižující se kvality materiálů a tím i životnosti oblečení.
Díky zrychlující spirále fast fashion se ovšem módní průmysl stal jedním z největších znečišťovatelů planety. Jedno tričko už nic neznamená a věci, co jste koupili předloni, už můžou být v určitých kruzích tak trochu out (pokud se vůbec dají ještě vzhledem ke své kvalitě stále ještě nosit). Jako reakce na tuto situaci vzniklo hnutí slow fashion zaměřující se na kvalitu a nadčasovost. Řetězcové značky opět zavětřily trend a začaly tlačit na svá PR oddělení, aby i pro ně nepříznivý obraz vylepšila a ukazovala, že něco v tomto směru dělají. Tak se začalo skloňovat slovo, které upřímně nemám vůbec ráda – udržitelnost nebo sustainability. (Ale také se začala používat jiná slova – třeba greenwashing, tedy zelený marketing, který používá často zavádějící tvrzení o ekologické zodpovědnosti pro propagaci firem a jejích produktů. Z greenwashingu bývají často obviňovány i módní řetězce, jako třeba H&M a jeho “Conscious” kolekce.)
Že nemám problematické slovo “udržitelnost” ráda ovšem neznamená, že se ho nesnažím ve svém životě naplnit, jak nejlépe dovedu. Už jako teenager jsem totiž nakupovala málo věcí, ale kvalitních, tedy takových, které mi dlouho vydrží. Stejný přístup mám i v šití – nejsem schopná chrlit spoustu “hadříků”, které mi zaplní šatník a budu je nosit jednu sezónu. Upřímně nešťastná jsem také z každé jedné věci, která se mi ne tak úplně povede a zkazím kvůli ní krásnou látku. Látky se snažím zároveň kupovat co nejkvalitnější, protože trpím nedostatkem času a šití z nekvalitního materiálu, co se opere/vytahá po pár nošeních a praních mi přijde jako mrhání časem.
V redakci jsme v tomto ohledu zajedno, takže když nás jedna z vás v dotazníku požádala, abychom napsaly něco o udržitelném šití, dost nás to překvapilo. Nepíšeme snad pořád, že kvalita je nad kvantitu? Že dobře padnoucí oděv z kvalitního materiálu líp vypadá, víc vydrží a budeme ho nosit déle, protože se v něm budeme líp cítit?
Tento požadavek mě ale donutil se více zamyslet nad dalšími aspekty domácího šití a více rozvést to, proč podle našeho náhledu Steh je propagátorem udržitelnosti už od počátku :).
