Lesk a bída hotových střihů

Hned na začátku každého šicího projektu je potřeba se rozhodnout, jaký střih zvolíte. Při jeho volbě pak máte v zásadě dvě možnosti: střih si vytvořit samy, nebo vybrat nějaký hotový střih. O tom, jestli je lepší si kreslit vlastní střihy, nebo spoléhat právě na ty hotové, vyšel na Stehu celý článek. Odpověď na otázku tedy není úplně jednoduchá. I když máte hotový střih, pokud chcete, aby vám seděl, je potřeba jej upravit na svoji postavu. A v tom je právě háček hotových střihů. Dělají se na základě bloku vytvořeného na nějakou ideální/průměrnou postavu tak, aby co nejvíce splňoval parametry cílové skupiny. Střih primárně určený pro mladé dívky bude tedy jiný než na zralejší ženy, ačkoliv třeba obvodové míry budou stejné. Také blok pro postavu 85-64-90 bude úplně jiný (nebo by alespoň měl být) než pro postavu 105-84-110.

Mimo velkých střihových společností jako je Burda, Simplicity nebo značky spadající pod McCall’s začaly spolu s rozvojem internetu a sociálních sítí růst jako houby po dešti malé nezávislé značky, které často vznikaly profesionalizací nějakého šicího blogu.

I my jsme jednu dobu čelily dotazům, proč si na provoz nevyděláváme prodejem střihů. Odpověď je jednoduchá: dělat kvalitně Steh a ještě vytvářet střihy, za které bychom se nemusely stydět, není tak jednoduché, jak to možná vypadá. Musely bychom se buď začít Stehu věnovat na plný úvazek, nebo se věnovat jen střihům – a ani jedna varianta se nám nezamlouvala.

Dnes se ale zaměřím na úskalí malých střihových společností a nezávislých designerů.

Nezávislé střihy jsou skvělé – můžete si vybrat z mnohem více možností, na jakou postavu je daný střih kreslený. Tyto střihy mají krásné podrobné návody, jsou doprovázené tutorialy, videi a jsou tím pádem mnohem přátelštější k méně pokročilým než třeba Burda, jejíž návody jsou jen na dva tři odstavce textu, či snad Patrones, kde chybí ve střihu půlka značek a návod je španělsky.

Jejich nevýhodou je ale, že i střihy na banální trička stojí spoustu peněz a i celkem slavné střihy, které ušila každá druhá blogerka, v sobě mají začátečnické chyby.

Když jsem šila v rámci posledního sewalongu Carole od Fibremood, velmi mě zarazila jedna věc – střih je dělaný pro velikost 32-60 a všechny velikosti mají úplně stejný tvar! Pro tak velký rozsah velikostí  je lepší mít minimálně dva, ale ještě lépe tři bloky. Běžně se totiž střihy konstruují pro velikost 38 a ostatní velikosti se zmenšují či zvětšují. U velikostí 34-60 si nedokážu moc představit, z jaké velikosti se vychází, každopádně v mojí velikosti, která je zhruba v půlce spektra, jsem například živůtek musela úplně předělat, takže konečný tvar byl k nepoznání.

Z tohoto důvodu byl pro mě nepochopitelný výpad plus size šicí komunity proti společnosti Closet Case Patterns, která vydala kolekci základních střihů ve standardním číslování s plánem vydat sadu s nadměrnými velikostmi v průběhu dalšího roku (důvodem zdržení byla stáž hlavní konstruktérky střihů v zahraničí). Jako by bylo lepší, kdyby celé spektrum velikostí bylo k dispozici naráz, ale velikost 60 byla jen zvětšená osmatřicítka. O ekonomickém aspektu pozdržení vydání kolekce, aby byly k mání všechny velikosti zaráz, se asi v současné situaci moc rozepisovat nemusím.

Na případ, kdy i celkem známý střih může obsahovat vcelku zásadní chyby, jsem narazila minulý týden.