16.4.2020 | Jana | 9 komentářů

Šití z kůže III: sukně

Když jsem s vypětím všech sil vybrala Báře vhodné usně na její kalhoty a běžela do auta s ruličkou kůží v podpaží, trochu jsem jí je záviděla. Úzkou koženou sukni jsem totiž měla na seznamu svých šicích přání dlouho. A dlouho jsem přemýšlela i tentokrát – nepatřím mezi ty šťastné, kdo mají 14 dní po porodu ploché břicho, takže jsem se obávala, jak v ní budu vypadat. Po velkém přemýšlení jsem se rozhodla do Solidusu o několik dní později vrátit a koupit si usně na pouzdrovou sukni. Rozhodlo i to, že jsem si trochu upravila svou dávnou inspirační fotku (čímž se omlouvám slečně/paní na původní fotce, že jsem ji takhle zdeformovala).

Po rozhodnutí, že do toho půjdu, jsem si původně myslela, že akorát přidám fotku k Bářině článku, nicméně nakonec jsem použila trochu jiné techniky, které jsou při šití kůže důležité, takže jsem se rozhodla pro samostatný článek.

Inspirací pro mě byly nakonec sukně, které nosí vévodkyně Meghan, ale díky elastičnosti kůže jsem si mohla dovolit větší podseknutí v dolním bočním švu.

Zdroj: E news.

Vyšla jsem ze základního střihu na sukni rýsovaného na míru. Podle fotky zelené sukně jsem si změřila poměr délky horního a dolního panelu a přední i zadní díly rozdělila (sukně bude tedy osmidílná + pásek). Pásek jsem volila v šíři 5 cm (ten je tvarovaný, vytvořený odstřihnutím horní části sukně). Dolní okraj je na bocích podseknutý o 4 centimetry na každé straně.

Aby nedošlo k omylu, všechny díly jsem si překreslila znovu i se švovými přídavky a popsala si je (kde je rub a líc). Díky tomu jsem se  u stříhání mohla plně soustředit na pokládání.

Pokud stříháte z kůže, je vhodné pokládat jednotlivé díly na lícovou stranu a pečlivě kontrolovat, jestli nejsou na kůži odřeniny či štípance. Doporučuji tuto činnost provádět za jasného dne a dívat se na povrch usně pod úhlem, protože i při kvalitním umělém osvětlení se může stát, že něco přehlédnete.

Na kůži můžete okraje značit permanentním fixem (na černou bílým) a stříhat pak klasickými nůžkami.

Kůže je elastická jen kolmo na směr vlákna, ale vzhledem k mojí výšce a rozměrům sukně mi díly pásku vyšly tak, že jsou stříhané kolmo a nejsou elastické do šířky. Toho jsem využila a už jsem je dále netužila, pouze jsou podložené rypsovou stuhou, která tvoří i jejich podšívku.

Pokud byste potřebovaly na kůži výztuhu nažehlit, je potřeba použít suché teplo a žehlit přes pečící papír.

Při šití je důležité použít nejen speciální jehlu na kůži, ale mít i její správnou tloušťku. Pokud budete mít jehly moc tenké, mohou vynechávat stehy nebo trhat nit. Námi použitá kůže není nijak tlustá, přesto jsem používala jehlu tloušťky #100 a na přišití zipu #110.

Už od šití kabelek jsem měla doma teflonovou patku a i díky ní šlo šití jako po másle.

Když chcete, aby u textilního oděvu ležely švové přídavky pěkně naplocho, musíte je pořádně rozžehlit, případně přikrokvičkovat. U kůže není rozžehlení vůbec snadné ani trvalé, takže musíte zvolit trochu jiný postup. V zásadě máte dvě možnosti, jak plochého švu docílit: buď švové přídavky prošít nebo přilepit.

Bára u svých kalhot používala prošívání, já jsem obě techniky kombinovala podobně jako na inspirační sukni.

Při lepení kůže můžete použít buď lepidlo pevné nebo flexibilní. Pevné je buď Tanner’s Bond Cement nebo lepidlo na kůži od Prym. Prym vyrábí i speciální pásku na lepení kůže, která také vytváří pevný spoj. Právě použití pásky doporučují čistírny oděvů, protože lepidlo pak není všude.

Článek je přístupný pouze předplatitelům.

Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.

Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.

Článek pro Vás napsala Jana (16.04.2020/10:07)
Kategorie: Příběhy našeho šití, Techniky
Štítky: , ,