6.4.2020 | Petra | 4 komentáře

Šití a emoce II.

Poslední týden nějak nemám kreativní náladu a rozdělané projekty, které jsem si tu během karantény poctivě vytřídila a připravila na dodělávky, jen obcházím obloukem. Sice jsem měla v březnu po rouškovém maratonu hezky našlápnuto a jednoduchá UFA z připravené kopice rychle mizela, až na ní zůstaly hlavně větší projekty, ale pak na mě karanténa překvapivě začala působit trochu ponorkově. A to i přesto, že jsem dlouhá léta pracovala převážně z domova a nikdy neměla problém sedět v létě dva měsíce zavřená u počítače a třeba dodělávat knihu… Teď je to jiné – jak jsou zavřené hranice a doma nejsem sama, strašně se mi chce se na všechno vykašlat a vyvětrat si hlavu od stresu někde na výletě – i kdyby to byl třeba jen výlet do Vierzehnu (to je tady jedna z prvních vesnic pár kilometrů za hranicemi, která v normálních časech i pro svůj legrační název slouží v Krumlově jako synonymum pro Zapadákov). Mnohem víc než u šicího stroje teď trávím čas hloubkovým úklidem a v kuchyni a místo šití zkušebních modelů zadělávám loupáčky metodou tang thong, dlouze fermentuji špaldovou mouku na toasťák a motám snídaňové houstičky do úhledných uzlíků… Nenechte se ale tímhle přiznáním zmást – na rozdíl od šití není pečení můj element a i když se mi poslední dobou i docela daří, vlastně se u něj nikdy nedostavuje flow, takže ho beru spíš jako povinnost v časech nouze než radost. (Mimochodem máte to někdo také tak? Že máte sice jeden skvělý rukodělný koníček, ale jinak vlastně vůbec nejste “hospodyňky” a jiné domácí věci vás tak trochu otravují a nedokážete si je užít, přestože výsledky nejsou špatné?)

Nicméně hloubkový úklid, který mě zavedl i do méně navštěvovaných skříní, mi připomněl jedno téma, o kterém jsem už nějakou dobu chtěla psát. Týká se emocí, které máme spojené obecně s věcmi, které sami vyrobíme. Věda říká, že takovým věcem přikládáme větší hodnotu a máme z nich lepší pocit, nehledě na to, jak jsou podařené. (Psychologie to nazývá “Ikea efektem“, protože se ukázalo, že za úspěchem firmy Ikea nestojí jen slušný design za nízké ceny, ale z velké části i dobrý pocit z toho, že i jako technicky nezručný zákazník dokážu sám smontovat židli). Na Stehu častěji píšeme z psychologického hlediska o tom, jaké to je, když nás šití frustruje, nedaří se nám, nebo do něj ztrácíme chuť. Tváří v tvář několika vlastnoručně šitým projektům, které jsem po letech našla doslova schované v odkládací skříni, se chci zamyslet nad tím, proč nedokážeme některé třeba i už dlouho nenošené vlastnoručně šité věci vyhodit.

Článek je přístupný pouze předplatitelům.

Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.

Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.

Článek pro Vás napsala Petra (06.04.2020/7:53)
Kategorie: Odstřižky..., Psychologie šití
4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x