20.2.2020 | Barbora | 4 komentáře

A zase to pletení…

Když jsem začala psát tento článek, měla jsem za to, že vám dám zase po roce vědět, jak to s mým pletením je a jak pokračuji. Ale zjistila jsem, že naposledy jsem vám o svém dalším koníčku psala v květnu 2018, což je tedy již skoro před dvěma roky. Takže pro všechny pletařky i nepletařky je zde článek o tom, jak se mi za dva uplynulé roky dařilo. Naposledy jsem skončila vyprávění tím, jak jsem začala plést Intersect cardigan – a tenhle poslední report si můžete přečíst v tomto odkazu.

Přiznávám, že se mi zase až tak nedařilo. S vlnou soft Donegal se pletlo poměrně dobře, ale ve chvíli, kdy jsem měla pokračovat s nahozením rukávů, jsem zjistila, že kvůli úplně odlišné tloušťce příze je celý můj budoucí svetr tak trochu mimo potřebné rozměry. Celkově se tvar vyvíjel velmi slibně, ale otvory pro průramky byly obrovské a já úplně ztratila motivaci se do nich pouštět. Kvůli jejich zmenšení bych bývala musela rozpárat skoro celý svetr, na což jsem opravdu neměla sílu a náladu. Na pár dní jsem jej tedy odložila, ale pak mne napadlo, že pokud jej nechám jako vestu, nepřijde celá moje námaha vniveč. Jinak totiž skoro-svetr seděl velmi pěkně. Po vyprání a vysušení se s vlnou stal opravdu zázrak, krásně se nadýchla a lehce zaplstila do sebe. Průramky byly i pro vestu poměrně velké, tak jsem udělala jednu takovou malou fintu – přebytečný materiál jsem přeložila a zašila!

Nějakou dobu jsem vestu nosila, dokonce jsem i uvažovala, že po zašití a zmenšení průramků bych mohla ty rukávy nakonec přeci jen naplést. Ale nějak mě tato myšlenka opustila, protože mě už začalo lákat pletení z jiné vlny. Ale to už se psal únor 2019. Ano, trvalo to dlouho. Jak říkám – zvládnu tak jeden svetr za rok.

No a opět velkou náhodou jsem našla svetřík, který se mi mi zalíbil. Většinou to bývá tak, že na instagramu zahlédnu nějaký zajímavý post – pěkně naaranžovanou fotku, zajímavý model atd. To mě naláká se podívat na další fotky z daného účtu, kde mě třeba zaujme něco úplně jiného a dostanu se tak k věcem, které s původním modelem vůbec nesouvisely. No a takhle jsem právě zahlédla #reagancardigan. Vyhledala jsem si ho pak i na Raverly a rozhodla se, že se do něj pustím. Opět mě zaujal trochu nezvyklý střih, kdy se celý svetr plete vlastně v jednom kuse. Tento měl navíc i lehce krajkový vzor, což bylo v té době pro mě zase něco nového. Opět začalo kolečko hledání té správné příze. Tentokrát jsem si byla jistá jedině barvou – chtěla jsem svetřík buďto šedý nebo černý, ale podle všech inspiračních fotek, které jsem viděla, jsem měla obavy, že v černé barvě se ta krajková oka úplně utopí. Nakonec to tedy vyhrála příze Scrumptious od Fyberspates v šedém odstínu. Už jen podle složení mě lákala opravdu hodně – 55% merino superwash a 45% hedvábí. Příze dorazila 1. března 2019. Ve skutečnosti byla ještě krásnější než na obrázku. Hedvábí jí dodává opravdu krásný lesk. Měla jsem akorát pár dní čas před odjezdem na jarní prázdniny, abych ji navzorkovala a vybrala tu správnou velikost jehlic a také velikost modelu. Přírůstky nebyly zas tak rychlé, protože se jedná o přízi v tloušťce fingerring, ale za měsíc jsem vypletla první přadeno a měla jsem kus zad a část rukávu, který se plete na pěti krátkých jehlicích beze švu.

Za další dva měsíce, kdy jsem dopletla druhé přadeno, se už začal rýsovat svetr – byly už hotové oba dva rukávy a pletla jsem krajkovým vzorek tělo svetru, které se napletlo na zadní hladké sedlo. Mé původní lehké obavy z toho, jak zvládnu krajkový vzor, se rychle rozplynuly. Je pravda, že jsem si pro jistotu vždy každou řadu kontrolovala, nějak jsem nebyla schopná si těch 12 řad vzoru zapamatovat, ale prakticky se tam opakovalo jen pár jednoduchých úkonů. Jenže pak přišlo léto a přestože jsem si pletení s sebou poctivě vozila skoro úplně všude, moc velký postup se nekonal. Už jsem si začala tak trochu připadat jako blázen – kamkoliv jsme jeli karavanem, ať už na závody s dětmi nebo na dovolenou do Itálie, na víkend na chalupu, k babičce na Moravu, v zimě na hory… vždy jsem do auta přinášela svou džínovou taštičku s rozpleteným svetrem. Kolikrát jsem za výlet neupletla ani oko. A i když jsem tušila, že další výlet to bude to samé, vždycky jsem ji brala s sebou. Už to byl takový rituál :-). O Vánocích 2019 jsem se zařekla, že to prostě dám a že nejpozději na horách v lednu to dopletu. Jenže nedopletla. Na horách jsem měla skóre následující – asi 20 minut přemýšlení, v jaké řadě vzoru jsem to vlastně odložila. Upletená jedna řada. Po přepočítání ok. Upletená řada vypárána. Dalších x minut přemýšlení, jestli jsem pletla správnou řadu. Upletená další řada. A pak jsem jich dala ještě 5. To vše za týden, takže vidina dokončení svetru brala za své. Ale zbýval už fakt jen kousek – asi dvakrát zopakovat krajkový vzor, pak pár řad lícovým žerzejem a pak okraj. Tak jsem se do toho v lednu pustila a opravdu to dotáhla do konce.

Z dokončovacích prací jsem byla tentokrát příjemně překvapená, celý přední okraj se totiž začišťoval pozvolným připlétáním, ne jako obvykle nabráním všech ok a napletením. Vznikl tak velmi úhledný kraj a dobře se to pletlo.

Po vyprání se svetr ještě lehce vytáhl a krajková oka se krásně rozevřela. Akorát jsem tedy musela vypárat uzavřená oka na spodním okraji, protože byla klasickým uzavřením hodně stažená a nevypadalo to dobře. Uzavřela jsem je proto jiným způsobem – uplést jedno oko hladce, nahodit, uplést druhé oko hladce a to první hladké oko společně s nahozením před druhé hladké oko přetáhnout a uzavřít. Takto uzavřený okraj je daleko víc pružný.

Po dokončení svetru jsem si konečně mohla oddychnout a gratulovat si, že tento svetr trval jen 11 měsíců :-)!

Chtěla jsem si dát od pletení tentokrát chvilku pauzu, ale zjistila jsem, že to není možné. Asi je to nějaké psychické nutkání, mít neustále nějaká očka nahozená. Pak teprve můžu být v klidu a na pletení třeba několik měsíců nesáhnout. Ale to vědomí, že tam v taštičce čeká něco, co můžu v případě potřeby vzít do ruky a plést, nejde oklamat.

Proto jsem už nějakou dobu měla doma vytištěný další model z Raverly, do kterého jsem se chtěla následně pustit. Jedná se o svetr Bedford, opět od Brooklyn Tweed. Chtěla bych s ním nahradit jeden svetr, který mám už několik let v šatníku a který se za ty roky už přeci jen trochu smrsknul a ošoupal. Takže jsem si prošla dalším procesem výběru vlny, ale o tom vám napíšu zase někdy příště. I když to možná bude za rok, za dva…

0 0 vote
Article Rating
Článek pro Vás napsala Barbora (20.02.2020/9:33)
Kategorie: Odstřižky..., Techniky
Subscribe
Upozornit na
4 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Inline Feedbacks
View all comments
Sarka B.
8 měsíců

Já jsem se konečně odhodlala a nakoupila návod a přízi na “úplně obyčejný” svetřík – strašně dlouho jsem neměla odvahu. Dohnala mě k tomu zoufalá situace v obchodech, kdy jsem prostě nebyla schopná si žádný takový koupit. Buď vypadá vcelku slušně, ale je to umělina, a mě pak stojí vlasy metr do vzduchu, jen si to obleču, a cenově nejde pod 1 tis. Nebo je svetřík aspoň z části z přírodních vláken a kouše jak blázen nebo stojí od 5 tis výš. Takže patová situace mě donutila koupit nádhernou přízi čisté merino + hedvábí https://www.vlnenesestry.cz/Silk-Mohair-c124_240_2.htm a návod pro naprosté začátečníky,… Číst vice »

AlenaK
8 měsíců

Vlastně to mám stejně – plést začnu přes zimu – většinou v období od vánoc do Silvestra – protože nechci mít v domě nepořádek ze šití . Doplétám za rok ve stejném období :-). Přes zimu většinou šiji a od jara do podzimu vítězí kolo a zahrádka. Většinou pletu z alpaky nebo hedvábí ve směsi, naštěstí se už tyto příze nechají bez problémů opatřit.

Pavlina T.
8 měsíců

Klobouk dolů před dlouhým cardiganem. Bedford vypadá taky zajímavě. Spíš háčkuju ale tohle mě láká zkusit.

Pavlina T.
7 měsíců

Kdybyste chtěli kouknout na květinové výšivky na svetrech.. posílám něco jako Bedford. Raglán, neutrální barva.

https://www.instagram.com/p/B6-zsV8niqW/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x