Jestli nějakou otázku dostávám často, tak je to dotaz po inspiracích, které mě ovlivňují v tom, co chci šít nebo obecně nakupovat za oblečení. Tyhle dotazy většinou směřují k tomu, abych tazatelce doporučila své oblíbené módní časopisy, blogy a trendové influencery. Paradoxně často ale překvapím odpovědí, že mě mnohem víc než současné trendy zajímají okamžiky z dějin módy, které nějak posunuly obecně to, jak vnímáme vztah kultury a odívání a módu jako projev své doby. Mnozí tvůrci vysoké módy samozřejmě tvoří tak, jako jiní vizuální umělci – nevede je ani tak společenská situace, ale především jejich jedinečná senzibilita a boje s vlastními démony a životními traumaty (typicky třeba Alexander McQueen, o němž jsem psala třeba tady), jiný typ návrhářů zase velmi citlivě odráží svou dobu a témata, která ji formují.
Návrhářem druhého typu je i Jean Paul Gaultier, který se včerejší přehlídkou haute couture nečekaně rozloučil se světem módy. Zatímco návrháři o generaci starší v podstatě do důchodu neodcházejí (Karl Lagerfeld zůstal v čele Chanelu až do své smrti, podobně Giorgio Armani vládne haute couture kolekcím ještě dnes ve svých 85 letech), Gaultier se se světem přehlídek vysoké módy loučí skoro o dvě dekády dříve. A rozloučil se velkou show, která ohromila a dojala (nejen) módní reportéry a kolegy návrháře, kteří obsadili první řady – ale je také přímo učebnicí inspirace a hledání klíčů k tomu, jak v módě historicky hledat protnutí s vlastním stylem.
Fascinující i vtipná přehlídka trvala skoro hodinu a předvedla víc jak 200 modelů – většinu z nich si můžete podrobně prohlédnout tady, záznam celé show pak najdete třeba zde.
