Vínový kabát Cambria

Někdo za sezónu zvládá ušít kabátů několik, já ale patřím spíš do té skupiny, která hlásá, že nic se nemá přehánět, i když alespoň jeden by to chtělo. Sice mám už delší dobu vyhlídnutý zajímavý kabát z Nähtrends a chtěla bych ho šít klasickým způsobem, ale ani letos mi to časově nevyšlo. Přišla mi totiž pod ruku zajímavá látka, kterou jsem pořídila u pana Pavlačky. Natrefila jsem na ni jednoduše. Díky své tloušťce byla namotaná na ohromné roli a navíc měla tak zajímavou barvu, že nešla přehlédnout.

Doma jsem samozřejmě tápala, jaký model z ní ušít. Byla jsem trochu na vážkách, není to klasická kabátovka, je opravdu poměrně hutná a silná, zároveň je ale hodně měkká, spíš jako úplet. Řešila jsem tedy nejen střih, ale i tužení. V hlavě jsem měla něco jednoduchého a pohodlného, ale nemohla jsem najít nic podle svých představ. Celkem ráda nosím jeden jednoduchý nepodšitý krátký kabátek pouze na pásek a s větším límcem, který jsem šila podle střihu z Burdy. Uvažovala jsem proto o něčem podobném, jako byl Janin kabát se včelkami. Nakonec jsem ale narazila na střih od značky Friday Pattern  Company – Cambria Duster Coat.

Tento kabát se mi na jednu stranu opravdu líbil, ale na druhou stranu jsem měla obavy, protože je navržený na tenčí látky, tedy je zamýšlený spíše jako plášť. V originálu je nepodšitý se švovými přídavky začištěnými šikmým proužkem. Ale ten límec mi nedal spát, byl to zkrátka ten správný tvar. Dlouho, dlouho jsem se nemohla rozhoupat, až jsem střih jednoho dne zakoupila. Odrazovala mne představa tisknutí a lepení spousty stránek dohromady. Proto jsem zapátrala, kde u nás v Táboře mají velkoformátový tisk, což se mi nakonec podařilo zjistit. Střih jsem si tedy stáhla na flashku, odvezla do reklamní agentury a přes poledne si ho nechala vytisknout. Ty tři stránky A0 stály sice okolo dvouset korun, ale ušetřilo mi to spoustu času. Jenže pak jsem vytištěný střih nechala zase nějakou dobu odležet, než na něj přišla řada. Nejhorší pro mě totiž je to překreslování střihu, značkování a stříhání. No a taky jsem vlastně neměla podšívku, takže výmluva vůči mému svědomí byla reálná. Na podšívku jsem pak koupila klasickou pevnější viskozovou podšívkovinu, a to opět u pana Pavlačky. Měl krásnou pevnou látku Max Mara, ale nebylo jí dost, tak jsem na rukávy vzala zbytek jiné. Nemívám z toho sice dobrý pocit, přeci jen mám ráda, když i vnitřek vypadá bezchybně, ale tady převážila praktičnost – raději pěkná, pevná podšívka ve dvou provedeních než jemná a jednotná. A na rukávech to stejně nebude vidět, pokud je nebudu mít přímo naruby. Tak! No prostě vždycky nějakou takovou uklidňující výmluvu potřebuju.

Ještě před stříháním jsem pořád prohlížela různé obrázky střihu na instagramu. Nikde jsem jej nemohla najít z pořádné kabátovky, tak jsem z toho měla trochu obavy. Navíc oficiální model tohoto kabátu by pro prezentaci tedy zasloužil více péče a žehlení. Trochu mi vadilo, že kabát vypadá hodně jako župan a měla jsem obavy, že silná huňatá látka tento vzhled ještě umocní. Rozhodla jsem se proto, že zruším rozparky v bočních švech a místo nich si na zadním díle vytvořím rozparek klasický. Když jsem pak konečně rozprostřela látku na zem a pustila se do stříhání, šlo to celkem rychle. Střih má totiž v sobě rovnou švové přídavky v šíři 5/8 palce a nejsou na něm žádné složité značky. Akorát jsem tedy měla látky trochu míň než požadované množství, takže jsem celý kabát o 10 centimetrů zkrátila.

Úprava zadního dílu a přidání rozparku

Šití podle návodu šlo rychle. Při postupu jsem dělala menší změny. Třeba takovou, že průhmat kapsy měl být dle návodu jen zahnutý dvakrát do rubu, ale mně se to tedy moc nezdálo, proto jsem kapsu podšila a začistila podšívkou.