Recenze teniskového kurzu aneb Pojďte zkusit něco nového

Máte rády různé rukodělné kurzy? Já strašně moc. Nejen proto, že se na nich člověk něco nového naučí, ale i proto, že pozná spoustu nových lidí se společnými zájmy. A protože nám letos na podzim bohužel nevyšel společný termín, abychom mohly lektorovat vlastní kurz šití, musela jsem si najít náhradu. Nabízela se mi možnost kurzu výroby šperku z betonu, který dostala sestra k narozeninám, ale nakonec jsem objevila něco daleko lákavějšího. Kurz ruční výroby tenisek! Už jen samotný název ve mně vzbudil nadšení naučit se něco nového, takže jsem vůbec neváhala a ihned si zarezervovala první možný víkendový termín.

Kurz pořádá Institut módní tvorby. Před pár lety jsme se s Petrou zúčastnily jejich jiného kurzu – Tvorba střihů metodou free drape, který tenkrát lektorovala skvělá Alena Bessant a moc jsme si ho užily. Kurz šití tenisek lektoruje Sabina Sádková. Možná vám její jméno zatím nic neříká, ale určitě si jej zapamatujte. Nyní v jejím portfoliu najdete krásné barevné volnočasové tenisky jak pro dospělé, tak i děti, a na jaro chystá novou velkou kolekci, ze které určitě nějaké pěkné botky vyberete také. Doporučuji prohlédnout stránky www.sabinarich.com, kde najdete nejen informace o Sabině, ale také máte možnost si její botky koupit.

Ale zpátky ke kurzu… V propozicích stojí, že je určen pro úplné začátečníky. Prakticky je to pravda, stačí, když budete umět udržet v ruce jehlu a protahovat ji připravenými dírkami a zvládnete práci s řezákem.

Na kurzu jsme byli čtyři účastníci a Sabina. Atmosféra byla velmi milá a přátelská. Nejprve nám lektorka povyprávěla něco o historii obuvi, prošli jsme si knihu o obuvnickém designu, dozvěděli se něco o těžké práci ševců (ano, fakt musíte mít sílu a proto bývají ševci většinou chlapi, ale my ženské toho zvládneme taky dost, jak nám Sabina ukázala).

Cílem kurzu bylo odjet s ručně ušitými koženými teniskami typu converse s gumovou podrážkou. Já nakonec odjížděla s jednou napůl kompletně přišitou k podrážce a druhou nepřišitou, ale připravenou. Ale bylo to hlavně tím, že jsme si všichni dobrovolně práci ztížili a nepoužili na dírky průrazníky, ale klasické šídlo.

První den jsme se seznámili s nářadím, navrhli jsme si, jak by naše teniska měla vypadat a naše nápady si přenesli do papírové šablony základního střihu. Střihové díly jsme si pak vystřihli z balícího papíru a nastehovali k podešvi, abychom zjistili, jak bude daná bota sedět. Je u toho potřeba dobře měřit, protože dírky, které pak prorazíte do kůže, už musí sedět s dírkami, které budete mít připravené právě v podešvi. Všechno nám šlo pěkně od ruky, takže jsme končili dokonce o hodinu dřív, než byl předpokládaný závěr prvního dne.

Druhý den jsme si hned na začátku vyřízli díly z kůže. Používali jsme velmi silnou probarvenou hovězinu a byla jsem opravdu ráda, že se bota skládá jen z pár dílů. Proříznout takhle silnou kůži řezákem už nejde jen tak snadno, chce to opravdu hodně síly a u posledního dílu se mi už hodně třásla ruka.

Do kůže jsme podle střihu propíchali dírky na sešívání šídlem. Ale normálně vám řeknu, že jsem měla pocit, že mi před očima zarůstají zpátky. Sabina nám sice doporučila, že si máme dírky prorazit průrazníky, ale my to chtěli mít poctivě, tak jsme se dřeli. Větší dírky by už mohly být znatelné, i když teď zpětně vidím, že by to asi ničemu moc nevadilo a mohla jsem si ušetřit nervy a bolavé prstíky. Jako první bylo potřeba sešít tvarovací záševek na patě. Poté se celý boční díl společně s jazykem vestehoval do boty, abychom zjistili to správné místo pro pevné sešití právě těchto dvou dílů. Pak se bota opět odpárala od podešve, abych na ní našila ozdobný pásek na patě, který kryje zvenku záševek a nad patou přechází v poutko. Ještě před sešitím, dokud máme botu stále ve 2D, do ní prorazíme průrazníkem dírky na tkaničky, případně zabudujeme kovové průchodky. Poté už se finálně spojí boční díly s jazykem a můžeme všívat botu do podešve. Na šití se používají silné polyesterové nitě. Jejich konce se pak vždy zauzlíkují a uzlík se zataví, aby se nerozvázal. Konečné přišívání chce už trochu grifu, dostat se do špičky boty a trefit se do miniaturní dírky se zdá občas nereálné. Dokonce jsme měli i pocit, že bychom v určité části šití uvítali čelovku, abychom si do špičky mohli přisvítit. Ale určitě zde platí pořekadlo, že trénink dělá mistry, jak svým dětem několikrát týdně říkám při odjezdu na bazén. 🙂 Druhá bota se mi totiž šila už daleko lépe a věřím, že při dalších párech, které si objednali mí kluci, to půjde jako po másle.

A tyhle jsou moje! Vlastnoruční!

Takže pokud vás možnost vyzkoušet si něco netradičního a nového navnadila, neváhejte si zarezervovat termín v nadcházejícím workshopu, nebudete litovat. Já už se těším na kurz výroby sandálků.

Prakticky veškeré fotografie jsou z fotoaparátu dalšího účastníka kurzu Iva Parduse, který si zvládl ušít ty pěkné tmavé nízké tenisky. Za poskytnutí snímků mu velmi děkuji.