Na knihu Clare Hunterové Threads of Life: a History of the World Through the Eye of a Needle mě na jaře upozornil článek v britském Guardianu – v něm autorka vysvětluje záměr knihy, která spojuje její osobní a rodinnou historii s výzkumem toho, jak bylo v různých kontextech a obdobích šití a vyšívání využíváno k terapeutickým, kompenzačním a aktivistickým účelům. O šití a pletení jako aktivitách s až meditačním a zklidňujícím potenciálem už jsem psala v článku Šití se vyplatí na samotném začátku existence Stehu (mimochodem nemůžu uvěřit, že už je to tři a půl roku!). V článku upozorňuji na psychologické a neurovědné výzkumy, které ruční práce přímo doporučují k udržení našeho duševního zdraví a životní harmonie a i po těch letech vám ho klidně doporučím k přečtění.
Hunterové kniha s podtitulem “Historie světa viděná ouškem jehly” se zaměřuje na jiné kontexty než výše zmiňovaní psychologové a neurovědci. Ukazuje šití a vyšívání jako aktivitu, která může být součástí politického protestu nebo může sloužit jako komunikační prostředek v situacích, kdy cenzura zakazuje přímou komunikaci. Šití a vyšívání se tu ukazuje jako speciální šifrovací prostředek, často využívaný těmi, jejichž hlasy nemohly být jinak slyšet (např. Marie Stuartovna své výšivky používala pro šifrované vzkazy v době svého věznění).
Druhý zásadní kontext, ve kterém se tu šití objevuje, je jeho zklidňující a terapeutický účinek v dobách osobních a společenských krizí. Podle Hunterové není náhoda, že ve válečných dobách tak výrazně roste zájem o ruční práce – přinášejí totiž zklidnění, řád a i zdánlivou kontrolu nad děním i v okamžicích, kdy jako by se hroutil celý svět. V těsně poválečných dobách se zase v historii opakovaně objevují pokusy ulevit veteránům za pomoci zklidňujícího, opakujícího se rytmu šití – Hunterová zmiňuje, jak velký úspěch měla v Británii terapie šitím u vojáků, kteří se vzpamatovávali po návratu z 1. světové války. V neposlední řadě je tu pak velké téma vyšívání jako komemorativní, pamětnické aktivity. V Británii je např. stále živá tradice výšivek, které jsou upomínkou na nějakou tragédii, a zároveň umožňují jejím autorkám a autorům aktivní formu truchlení a vypořádávání se s těžkými životními okamžiky.
Threads of Life nejsou vždy veselé čtení, ale je to překvapující historie kontextů, ve kterých se ruční práce stávají pozoruhodnou součástí života i v těch nejtěžších situacích. Pokud vás takto “vážný kontext” neodradí, velmi doporučuji k přečtení nebo poslechu.
