10.10.2019 | Jana | 3 komentáře

Hybridní metody výztuh sak a kabátů

V rámci společného šití jsme měly obě s Petrou naplánované použití všívacích výztuh do našich trenčkotů, nicméně při promýšlení našich projektů jsme tak trochu změnily plány.

A protože víme, že spousta z vás právě všívací výztuhy použít chce, rozhodla jsem se pro vás sepsat takový malý návod, jak na to – respektive, jak bych postupovala, kdybych tak trenčkot šila.

Věděla jsem, že vzhledem k tomu, že budu chtít variabilní klopu a pikýrování by na ní bylo zespodu dost vidět, budu používat trochu jiný postup než u klasického saka či kabátu.

Jednou z možností je určitě pouze vynechat samotné pikýrovaní a tvarování, jako byste šily plášť bez klopy.

V této chvíli jsem si ale řekla, že by mohlo být zajímavé vám zároveň ukázat, jak obvykle postupujeme, když nevíme, jak budeme/chceme danou věc šít.

Ne vždy totiž lze najít jednoduchý a jednoznačný návod.

Třeba u korzetových bází existují na celých těch internetech asi tři články, zbytek naší technologie vznikl prostě kompilací informací z mnoha knih a webů a hlavně analyzováním fotek na Pinterestu.

Takže když zkoušíme něco nového, rozhodně to není tak, že otevřeme knihu a jedeme (a jak psala minule Bára, návody v časopisech dokonce většinou úspěšně zcela ignorujeme).

Abych se vrátila k původnímu tématu: existuje spousta metod, jak si ušít dobře vypadající sako či kabát. Klasickému šití se věnují hned dva naše seriály, ale může nastat situace, kdy si práci chcete/potřebujete trochu ulehčit.

Velké rozdíly jsou ale i u nažehlovacích metod a metod hybridních, kdy buď všívací výztuhy všíváme na stroji a/nebo je částečně nahrazujeme výztuhami nažehlovacími.

A tady je potřeba trochu zapátrat a vyzkoušet, co bude nebo nebude vyhovovat zrovna vám.

Jak postupuji já?

Nejdřív se kouknu do osobní knihovny, která je poměrně slušně zásobená. V ní mám 3 knihy o šití sak, z toho dvě jsou jen o klasické metodě.

Kniha Tailoring: The Classic Guide to Sewing the Perfect Jacket ale obsahuje detailní obrázky 3 různých postupů – ručně všívaného, na stroji všívaného a nažehlovacího.

Pro účely trenčkotu jsem chtěla použít postup, kdy se výztuhy všívají na stroji. (Použila jsem ho vlastně u lištových kapes.) Obrázky z knihy najdete na Pinterestu, odkud jsem stáhla i ten následující:

Tím se dostáváme ke druhému zdroji, který používám při hledání – Google/Pinterest.

Někdy je ale hledání podle klíčových slov ošemetné – občas mám problém najít i něco, co vím, že jsem někde zahlédla/četla a dokonce většinou vím i kde.

Příkladem může být tento návod od Paca Peralty, který do angličtiny přeložila Tany z Couture et Tricot.

V něm najdete jak klasickou metodu, tak konfekční, obě jsou však ve skutečnosti hybridní.

U klasické metody používá Paco plošně tenkou pletenou/tricotovou výztuhu (nebo třeba G785), a to jak na hlavní díl, tak podsádku.

U konfekční metody pak na hlavní díly používá rašlovku, s tím, že okraje zpevňuje proužky nažehlovací výztuhy a hrudní část zpevňuje všívací žíněnkou.

Další možností, kde čerpat, jsou šicí weby a online kurzy.

Na bývalém Craftsy, nyní Bluprint, můžete najít kurz od Alison Smith s třemi různými způsoby tužení – klasickou, hybridní a čistě nažehlovací.

Způsob, jakým Alison tuží, je tvarem výztuh odlišný od předchozích, stejně jako klasická metoda je například odlišná od našeho oblíbeného Thomase von Nordheima.

Rozdíly jsou předevšim v oblasti prsní výztuhy, kdy některé školy doporučují prsní výztuhu u velkých prsou dávat jen nad prsa a u menších pod prsa, jiné zase pod prsa u všech žen. Další školy zase přidávají jestě výztuhu podél průramku.

A jaké výztuhy při nažehlovací a hybridní metodě použít? Klasikou je rašlovka, ale sehnat se dá i přímo nažehlovací žíněnka (lepidlo žíněnku samotnou trochu zpevní, takže střední gramáž doporučuji vyloženě jen na kabáty). Na prsní část můžete při nažehlovací metodě použít něco jako nažehlovací tenký filc s pěnovou vrstvičkou, který je super hlavně u větších prsou, kde pomůže vyplnit minijamku, jež přirozeně vzniká v horní části prsou. U hybridní pak klasickou žíněnku/prsní výztuhu.

Nažehlovací vlizelinové proužky mají například v Biltexu nebo zde, ale není problém si nastříhat proužky sama.

A jaký je tedy výstup? Jak jsem psala už v jednom starším článku, existuje mnoho správných metod a pokud se doberete výsledku, se kterým jste spokojené, je takový postup v pořádku. Zároveň vám to dává volnost si najít tu svoji a pokud vás třeba klasické sako či kabát děsí pro svou časovou náročnost, vyzkoušejte nějakou z konfekčnějších metod.

A my vám slibujeme, že se šití saka či kabátu jednou z nich budeme snažit zařadit do edičního plánu.

 

0 0 hlasů
Article Rating
Článek pro Vás napsala Jana (10.10.2019/8:37)
Kategorie: Odstřižky..., Techniky
Odebírat
Upozornit na
3 Komentáře
nejstarší
nejnovější
Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
PetraH
2 let

Zrovna jsem začala (konečně) s trenčkotem. Vzhledem k tomu, že ho šiju z pevného nylonu (robůtková Prada z Mentalist), byla jediná možnost zvolit nažehlovací výztuhy. Prokombinovala jsem snad všechny varianty tuhosti, co mám doma 🙂 Vycházela jsem trochu z Alison Smith, trochu z dalších internetových zdrojů. Na klopu p.d. rašlovku, zbytek p.d. podžehlen velmi tenkou tkanou výztuhou (něco jako G785), podsádky a vrchní límec – silnější (ale stále poměrně tenká) tkaná výztuha, na spodní límec zažehlovací žíněnka… Jen mi práci komplikuje materiál, který se s žehlením příliš nekamarádí… 😉 A ještě tip z jiného soudku – kdo by sháněl opaskové… Číst vice »

Renee
2 let

Viděla jsem hybridní metodu z Craftsy, chci vyzkoušet na takovém zimním červeném utíkáčku s kapucí (bez fazony). Zarazilo mě, že ta “plovoucí” prsní výztuha sahá do přídavku ramenního švu, takže se asi bude muset po sešití rozžehlit společně s přídavky, z toho mám trochu obavy.

3
0
Děkuji za vaše názory, prosím komentujte.x