Začnu otázkou, která vám možná bude připadat nesmyslná: Který slavný moravský rodák ovlivnil minimálně dvě zásadní světové události v oblasti módy v posledních třech letech?
Že vás žádný nenapadá? Odpověď je zcela jednoznačná, i když to jméno jste možná nikdy neslyšeli. Byl to Bernard Rudofsky, rakousko-americký architekt, který se v době Rakouska-Uherska narodil v Suchdole nad Odrou, ale poměrně záhy začal světoběžníkovat a od 40. let se usadil v Americe, takže jsme na něj v naší historii tak trochu pozapomněli. Nicméně myslím, že je zajímavé si jej aspoň krátce připomenout – tenhle článek bude sloužit ale hlavně jako rozcestník, který vás nasměruje k několika textům a událostem, které se díky znovu-objevení Rudofskyho v módní světě objevily.
Pokud sledujete módní přehlídky velkých domů, možná vám Rudofskyho jméno už teď zní povědomě. První model z poslední couture přehlídky domu Dior pod vedením Marie Grazie Chiuri totiž vypadal takto:
Jednoduchá tóga v neutrální bílé barvě, žabkové sandálky a věta “Are clothes modern?”, to vše odkazuje k Rudofskymu a jeho způsobu uvažování o designu a kultuře. Jak se v totiž v dané době slušelo, každý významný architekt byl zároveň teoretik a psal studie, v nichž reflektoval dobový vkus a styl. Nejinak tomu bylo i u Rudofskyho. A poměrně záhy ho kromě architektury začalo zajímat i odívání, kterému věnoval několik studií. (Podobně o oblékání psal i jeho známější kolega, z Brna pocházející architekt Adolf Loos, jehož slavná esej “Dámská módo, ty strašná kapitolo kulturních dějin!” z roku 1928 taky stojí za přečtení.)
Rudofsky o oblékání často přednášel a psal, ale především v roce 1944 uspořádal pro newyorské Muzeum moderního umění výstavu s názvem Je oblečení moderní?, u jejíž příležitosti vyšla i stejnojmená publikace (přečíst si ji můžete zde). Když to zjednoduším, z Rudofskyho pohledu je móda vše, jen ne moderní. Kritizuje oblékání pro jeho nepraktičnost, tradicionalismus a až fetišistickou zálibu ve zdobnosti, volá po zjednodušení a praktičnosti, jednoduše po osvobození člověka od diktátu módy. (Jedna z jeho dalších slavných esejí se jmenuje “Jak mají lidé dělat dobrou architekturu, když nosí tak strašné oblečení?”).
Pokud se nechcete knihou samy prokousávat, tady jsou alespoň dvě obrazové ukázky, které prozradí o Rudofskyho uvažování mnohé: první nákres představuje “zcela zbytečné” kapsy na tradičním pánském obleku, na druhém schématu Rudofsky mapuje potenciální množství kroflíků tamtéž. Podobným způsobem “pitvá” autor i jiné odívací přežitky (např. korzety) a ukazuje, proč podle něj v moderní době prostě už nemají místo.
Není divu, že Rudofskyho dobově radikální texty o osvobození od diktátu módy získávají nadšené čtenáře i dnes. Chuiri při představování nové kolekce pro Dior na začátku tohoto léta tvrdila, že právě tato kniha pro ní byla při přípravě kolekce zásadní a že by si ji měl přečíst každý. Právě její poslední kolekce, odhalující klasický rukopis domu Dior až na dřeň jeho základních prvků, je přitom obecně hodnocena jako její zatím nejzásadnější a nejpromyšlenější práce v oblasti couture. Když si ji pečlivě prohlédnete, není možné se otázkám tradice, jejího přetrvávání a možnosti moderní aktualizace vyhnout. Právě ta úvodní jednoduchá tóga odkazující k modernímu i archaickému odívání, spolu s Rudofskym velmi propagovanými jednoduchými sandálky, představuje hutné zamyšlení nad dějinami i současností módy.
Druhou zásadní událostí, kde jste mohli Rudofskyho jméno potkat, byla velmi úspěšná výstava, kterou v MOMA uspořádali v roce 2017 pod názvem Items: Is Fashion Modern? S jasným odkazem k Rudofskyho textu výstava zahrnovala 111 kusů oblečení, které v dějinách odívání představují určité milníky, i když jsou samy o sobě často úplně nenápadné (např. malé černé, bílé tričko, nebo třeba původně etnické oděvy typu sárí). V kontextu výstavy se tyto zdánlivě banální každodenní objekty představovaly v pozoruhodných kulturních, společenských, politických i technologických souvislostech. V kontextu dalších výstav o módě, které typicky spíše představují jednotlivé designéry či módní domy jako individuální hvězdy, se tady jednotlivé kusy oblečení mění v hlavní hrdiny příběhu dějin odívání. Výstavu doplňoval i hodně zajímavý on-line kurz, který stále ještě je k dispozici na platformě Coursera zde – a velmi vám ho doporučuji, pokud vás téma zaujalo.
Otázka tu ale nakonec zůstává: Je pro nás oblečení moderní? 🙂
Přečetla jsem jedním dechem! Díky, že nás vzděláváte?
Děkuju, mě ta historická a teoretická témata osobně hodně baví a ráda je na Steh i dál občas “propašuju” 🙂
Pokaždé, když napíšeš článek tohoto typu, tak nepřestávám vycházet z údivu, jak velký máš rozhled. Děkuji za skvělý text a inspiraci, kde si dál rozšiřovat obzory.
Děkuju Vendy, ale jak teď moc dobře víš, vidím na svět hlavně zpoza baru v naší kavárně, to je rozhled až za roh 🙂 Každopádně o historii a teorii módy sem zase něco ráda napíšu a těším se zase na oplátku na Tvoje další texty pro Steh.