Když jsem objevila časopis Patrones a střihy, které nabízí, strávila jsem poměrně dost času na jednom blogu projížděním starších čísel, která jsem si pak objednávala přímo u vydavatele. Na první pohled mě zaujaly následující šaty Lanvin z jednoho hodně starého čísla, nicméně to už nebylo k dispozici.
Když jsem se o tom o rok později bavila s naší čtenářkou a účastnicí kurzů Dariou, říkala mi, že se jí toto konkrétní vydání podařilo sehnat na ebayi. V průběhu dalšího kurzu jsem už překreslovala střih.
Samotný střih podle polohového plánu vypadal nějak takto:
U velkého dílu 1 tedy obkreslíte obvodové díly, které slepíte k sobě. Štólový díl, u kterého dva ze čtyř úhlů jsou neznámé, si pak musíte nakreslit úplně samy, takže si opět po letech promrskáte základy geometrie. (Jde o opačný extrém proti střihům od nezávislých designérů nebo velkých amerických společností, ve kterých najdete i střihové díly na šikmé proužky.)
Největší hrůza a děs ale přišla ve chvíli, kdy jsem musela dát tomuto útvaru formu šatů. Značek pomálu, návod ve španělštině… Možná si pamatujete na Bářino trápení s uzlem, tady to bylo ještě o to těžší, že nebylo úplně jasné, co je vůbec šev a co spodní lem. Původní střih je navíc kreslený na látku šíře 160 cm, což není úplně standard a sehnatelnost vhodné látky ztěžoval i fakt, že je potřeba, aby byla stejně pěkná z obou stran.
Nakonec jsem se pustila do zkušebního modelu z látky užší a prostě přidala jeden mezidíl.
Abych vám pomohla v orientaci, vyznačila jsem na následujícím schématu, co je co.
