Prakticky už od Vánoc se vždycky těším, jak zase začnu šít nové šaty na léto. Sice jich mám plnou šatnu, ale když pak nějaké potřebuji na konkrétní událost, tak se žádné pořádně nehodí. Jedny jsou moc krátké, druhé moc dlouhé, třetí mají sice dobrý střih, ale musely by zrovna být z jiného materiálu, další jsou odhalené víc než by se slušelo, jiné jsou zase málo slavnostní. Většinou mívám pocit, že bych zrovna některé konkrétní šaty mohla vynést, ale musely by být z materiálu jak ty nevhodně barevné a taky by mohly být o pár centimetrů delší, případně mít kratší rukávek. No, prostě vždycky najdu nějakou mouchu. Proto nemívám výčitky svědomí, když pak šiju další a další šatičky. A zjistila jsem, že ani nejsem v létě líná se jít třeba třikrát za den převléknout, takže ty šaty většinou fakt vynosím.
Někdy se mi stane, že vidím střih nebo inspirační obrázek a podle toho sháním materiál. Ale občas nastane i obrácená varianta a tou je látka, kterou si koupím s myšlenkou, že by z ní mohly být třeba šaty, ale nic konkrétního v ní nevidím. A to pak hledám různé střihy, projdu Burdy, Nähtrends, záložky v počítači a podobně.
Tentokrát jsem měla zrovna ve skříni velké množství jednolícního černého merina z Moraviatexu. Myslím, že ho bylo dobře tři metry, protože jsem plánovala z něj našít trička. Ale nakonec se mi merino zdálo poměrně dost jemné a tenké a měla jsem ho fakt dost, proto jsem se rozhodla pořídit si z něj letní šaty, abych vyzkoušela v opravdových horkách, jak bude merino fungovat. A protože černý jednoduchý úplet potřebuje nějaký nápaditý detail, koupila jsem si v Praze u Rity plisovanou stužku, kterou jsem už hodně dlouho obdivovala. Chtěla jsem úplně jednoduché delší šaty a stužku jsem měla v plánu použít na ramínka.
Dlouho jsem přemýšlela, prošla velké množství inspiračních zdrojů a
