Úpletové šaty

Úplety jsou skvělý materiál a v dnešní době si bez nich už nedokáži svůj šatník představit. Jejich měkkost a poddajnost jsou příjemné vlastnosti a takový model z úpletu se přizpůsobí prakticky každému tělu v závislosti na poměru pružnosti. Ale úpletová věc může být i velká tragédie. Právě proto, že jsme si zvykly, že se úplet tělu přizpůsobí, občas ztrácíme soudnost a navlékneme na sebe něco z materiálu, který díky elastanu dokáže obsáhnout velikosti od XS až po XL. Občas ve městě vídám mladé slečny kyprých postav v černých legínách a poměrně krátké rádoby tunice. Velikost „One size fits all“ je v tomto případě poněkud dvousečná – sice ji na sebe natáhnete, protože elasticita je opravdu velká, nicméně s vyšším roztažením se z úpletu stává něco velmi průhledného, takže z legín pak na sobě najednou máte něco, co připomíná spíš silonky s parametrem maximálně 100DEN.

Šití z úpletu také tak trochu popírá základní krejčovské potřeby správného fittingu, protože ten u úpletů skoro nikdo nehledá. Pokud jste zvyklé šít výhradně jen z elastických materiálů, podvědomě můžete mít obavy pustit se do něčeho neelastického, protože moc dobře víte, že úplet odpustí i větší nepřesnost.

Ale i tak mám úplety moc ráda kvůli jejich pohodlí, nenáročné údržbě (po pračce a sušičce žehličku opravdu nepotřebujete) a hlavně rychlosti šití. Pokaždé, když se mi nechce pouštět do náročnějšího projektu, sáhnu ráda do poličky s úplety a vím, že nejpozději ten samý den budu mít něco nového na sebe.

Nejinak tomu bylo i před pár týdny, kdy se zničehonic umoudřilo počasí a pár dní bylo skoro na koupání. Tedy opravdu jen skoro – rána studená skoro na péřovku a navečer pak příležitost pro letní šaty na ramínka. Pokud máte tu možnost se denně párkrát převléknout podle příležitosti a počasí, pak je to celkem jednoduché. Maximálně na vás v letních šatičkách budou ti, kteří vláčí svetr a bundu přes ruku, koukat se závistí v oku. Jestliže ale potřebujete univerzálnější kousky, aby s vámi zvládly projít celým dnem i s velkými výkyvy teplot, je dobré mít něco, v čem se budete cítit příjemně. Já jsem právě v takové dny zjistila, že nemám prakticky žádné šaty s delšími rukávy na úplně běžné nošení. Šaty jako takové nosím spíš jen na slavnostnější příležitosti anebo když je teplo a nemusím řešit punčochy.

Proto jsem tedy usoudila, že je čas ušít si delší šaty s rukávy. Rozhodování o střihu a materiálu bylo tentokrát celkem jednoduché. Šaty Kielo od Named Patterns už mám dvoje v krátké letní variantě a dlouho jsem přemýšlela o tom, že jedny dlouhé by se mi líbily také. A když už budou dlouhé, tak by nebylo marné přidat i ten rukáv. O barvě jsem ani nepřemýšlela, věděla jsem, že mám ve skříni bambusový úplet z Moraviatexu, takže černá barva to jistila.

Střih na rukáv si můžete k těmto šatům stáhnout ze stránek Named Patterns zcela zdarma. Obsahuje nejen rukáv, ale i šablonu průramku, kterou musíte u původního střihu šatů na ramínka přikreslit. Náramenice se totiž kvůli rukávu trochu rozšiřují a i v dolní části průramku je malinká změna. Nebyla jsem si moc jistá, jakou velikost rukávu zvolit, protože jsem si nepamatovala, v jaké velikosti jsem předchozí šaty šila. Přiznávám se, jsem trochu bordelář. Přestože si střihy ukládám do šanonu, dost pravidelně se mi stává, že když udělám na modelu nějaké úpravy, už je do střihu nepřenesu a ani si neudělám poznámky. Anebo je do střihu přenesu, ale bez poznámek a pak jsem totálně ztracená. Zrovna v tomto střihu jsem někde měla odstřižené švové přídavky (Named Patterns mají standardně ve střizích přídavek v šíři 1 cm), někde jsem našla nějaké čáry dokreslené tužkou a zdálo se mi, že se jedná asi o velikost 42. To mi po kontrole s velikostní tabulkou dávalo smysl, tak jsem i rukáv vytiskla v té samé velikosti. Nicméně jsem zjistila, že u tohoto konkrétního bambusového úpletu bych mohla jít minimálně o jednu, ale zřejmě i o dvě velikosti níž.

A když už jsem tak měla připravenou hromádku na stříhání, napadlo mě, proč troškařit a šít jen jedny šaty, když bych si mohla ušít vlastně rovnou dvoje. Kiela jsou lehce neobvyklého střihu a určitě bych vynosila i jedny obyčejnější. O střihu bylo rozhodnuto okamžitě. Šaty typu „Bangladéš“ v černé barvě se prostě neztratí. Musela jsem se ale vydat do obchodu, protože další vhodný černý úplet v takovém množství jsem doma neměla. Trochu jsem doufala, že se mi podaří u nás v Táboře sehnat nějaký lepší a pevnější, ale tradičně jsem nic nenašla. Na výběr byl buď černý bambus, který se mi zdál o dost tenčí než ten z Moraviatexu, co jsem měla doma na Kiela, nebo klasický černý úplet s elastanem, který se mi zdál také dost tahavý, anebo tenká teplákovina, ale ani ta nebyla ta pravá. Hledala jsem totiž podvědomě něco, co by připomínalo materiál originálních šatů z COS – tenký, ale přesto pevný a ne tak elastický úplet. Ale chápu – to bych už chtěla moc. Brouzdala jsem tak po obchodě a prohlížela si i různé úpletové potisky, byla jsem i ochotná odklonit se od černé barvy, kdybych našla něco, co by mne zaujalo. Už jsem se začala smiřovat s tím, že si tedy ušiju jen ty jedny šaty a nějaký lepší úplet se mi třeba podaří sehnat jindy, když jsem na horní poličce zahlédla drobný jakoby zvířecí potisk s převahou tmavě modré, černé a bílé barvy. Zalíbil se mi na první pohled a rozhodla jsem se jej prozkoumat. Když jsem sundala roli z police a přikládala ji k sobě před zrcadlem, paní prodavačka jen tak mimochodem pronesla: „Ten je pěkný, co? A dokonce zabarvující se…“ Nechápavě jsem na ni koukla, tak mi vysvětlila, že zrovna tento úplet patří do skupinky těch, které se na sluníčku zabarví. Už jsem tento typ úpletů viděla, ale většinou to byly čistě bílé úplety s černým potiskem a právě bílá barva se na sluníčku měnila na pastelové odstíny. Proto mne ani nenapadlo, že by zrovna tento mohl patřit mezi ně. Na chvilku mě to rozhodilo, nebyla jsem tak úplně nadšená. Prostě se mi líbil tmavý úplet, tak proč musím mít takovou smůlu, že se mi bude na sluníčku ještě nějak měnit? Vzala jsem tedy roli ven na světlo, abych viděla, jak moc hrozné to bude. Sluníčka sice nebylo až tak moc, ale i tak se hned bílé skrvnky začaly lehce zbarvovat do žluta, růžova a modra. A zas tak špatné to nebylo, tak jsem si řekla, že za tu srandu to stojí.

Oboje šaty jsem si tedy připravila a nastříhala a pak už jsem se mohla pustit jen do rychlého šití. S pomocí overlocku to jde jedna radost. Navíc jsem nemusela mezi těmito šaty měnit barvu nití, vše jsem šila černou. Nejprve jsem odšila záševky. Pomocí nažehlovací výztuhy jsem stabilizovala ramenní švy. Po jejich sešití jsem naplocho všila rukávy a poté boční i rukávové švy v jednom sledu. Protože jsem měla na oboje šaty poměrně málo látky a nebyla jsem si úplně jistá délkou rukávů, našila jsem na oboje širší manžety přibližně o šíři 10 cm. Našití širšího lemu na rukáv nebo na spodní okraj je poměrně efektivní způsob, kdy se vyhnete zakládání úpletu a tím pádem případnému štelování coverlocku nebo dvojjehly. Výstřih u obou šatů jsem začistila proužkem, který jsem při našívání natahovala. Jako poslední jsem upravila délku šatů. Kiela jsem nechala co nejdelší, ale druhé šaty jsem nakonec zkrátila kousek pod kolena. Na založení délky jsem použila oboustranně zažehlovací pásku z našeho eshopu. Založený okraj jsem pak přišila běžným rovnostehem.

Oboje šaty jsou poměrně univerzální. Chtěla bych je nosit jak s teniskami, tak v létě i nějakými žabkami či sandálky na podpatku.

PS. Na Kiela mám už objednaný další úplet. Prý by se také hodily mé sestře.

A co vy? Kdo se do nich pustí? Nebo máte tip na nějaké podobné zajímavé šaty?