Textile Mountain

Když před pár týdny otevíral na Letné obchod s textilními přebytky Textile Mountain, udělala mu zkratkovitá mediální prezentace tak trochu medvědí službu. Propagační články v časopisech a zmínky na sítích se na jedné straně soustředily hlavně na to, že v obchodě budou k dostání látky slavných designérů, a zároveň zprávy často dost zjednodušeně vykreslovaly jako kontext projektu apokalyptické obrazy spaloven zahlcených textilním odpadem, který dosud nikdo nedokázal zachránit. Sympatický projekt tak hned při svém rozjezdu schytal kritiku jak od maloobchodníků s látkami, kteří prodávají přebytky zahraničních továren zcela běžně (a taky samozřejmě Textile Mountain vnímají jako konkurenci), ale začal být trnem v oku i v různých šicích debatách, kde se stal symbolem prázdného marketingu a povrchní módnosti všeho, co má v popisu ekologické přístupy.

Vypravila jsem se proto do letenského obchodu radši osobně, abychom se podívala, jak to tedy s Textile Mountain vlastně je. O duši projektu, designérce Lence Vackové jsem věděla, že absolvovala UMPRUM a dlouhodobě se zabývá tématem textilního odpadu. Zaznamenala jsem její spolupráci s klatovskou firmou Klatex, která se zabývá recyklací textilu. Výsledné koberce/tapisérie z této spolupráce jsem obdivovala už na výstavě Pocta suknu v humpolecké 8smičce (psala jsem o ní tady), znala jsem i její performanci z Designbloku, kdy si nechala na záda dočasně vytetovat loga firem produkujících smršť trendů rychlé módy. Nedávno mě v souvislosti s její tvorbou hodně pobavila příhoda z letošního týdne módy, kdy reportující novináři považovali recyklované kabelky s jejím logem L&V za produkty firmy Louis Vuitton, protože jim úplně uniklo, že jde o ironickou nadsázku české designérky, mimo jiné komentující právě posedlost designérskými taškami a tématem padělků. (Víc o Lence a jejích projektech se dozvíte třeba v tomhle rozhovoru.)

Název Textile Mountain svádí k představě nějaké prostorné haly zaplněné kupou látek (typu Aped). Skutečnost obchodu je jiná a pro mě mnohem sympatičtější. O designově minimalistický suterénní prostor v letenském činžáku se dělí jednak malý obchod s oblečením a kabelkami mladých designérek, hned vedle můžete nakouknout do dílny, prostor textilního obchodu pak tvoří jen několik závěsných štendrů s látkami kolem stěn a další zásoby skryté ve střihačském stole.

Nenápadný vchod do ateliéru a prodejny Textile Mountain.

Minishowroom s oblečením od mladých designérů.

Průhled do dílny.

Výběr zboží je eklektický, vzniká do jisté míry samovolně podle toho, s jakým dodavatelem se právě podaří dohodnout. Při mé návštěvě z designérských látek zbývalo něco málo od Leedy (i jeden hezký ikonický potisk, ale PES) a pelmel různých zajímavých materiálů od Evy Brzákové (nad mohérovou vlnou v hořčičném tónu jsem chvíli váhala, ale kabátovek mám už dost…).

Štendry s látkami, vlevo dole tisk od Leedy.

Nenápadní hrdinové. Kvalitní vlny a plátna.

Nebo naopak trocha divočiny.

Vetšinu sortimentu ale tvoří zmiňované přebytky českých textilek. Zkoušela jsem trochu vyzpovídat Lenku Vackovou, která v obchodě přímo prodává a ochotně radí návstěvníkům. O projektu vypráví ráda, ale tovární zdroje jsem z ní nevymámila, což chápu, protože jde o její byznys plán. Nicméně mi potvrdila, že momentálně spolupracuje s nějakými pěti továrnami, vlněné kostýmovky má z Nové Mosilany a už jedná i s Miletou o zbytkových košilových plátnech. Ceny drží TM velmi rozumné, i designérské vlny jsou nanejvýš kolem pětistovky a jednodušší látky začínají už někde u padesátikoruny za metr/celý zbytek. Celé to působí sympaticky, skromě a upřímně – a je evidentní, že už se okolo tohohle prostoru vytváří komunita věrných příznivců.

Designérka Lenka Vacková je duší TM.

Během mé asi půlhodinové návštěvy zavítalo do obchodu překvapivě dost zákazníků. Velkou část z nich tvoří samozřejmě studenti blízké AVU, naučili se sem chodit i scénografové a kostyméři pro divadlo a film. Byla tu zrovna i zákaznice, co přišla nabídnout své domácí přebytky (pokud to chcete také udělat, domluvte se ale nejdříve s Lenkou telefonicky, zda se jí vaše poklady do TM vejdou a hodí). Chodí sem i maminky a učitelky pro levné látky na dětské tvoření nebo domácí švadleny a kutilové (já tu zastihla třeba mladíka, co si chtěl evidentně poprvé zkusit ušít ledvinku). Právě tohle potkávání různých typů lidí mě hodně baví, dokážu si představit, že by TM mohla růst ještě více komunitním směrem a pořádat různé zajímavé eventy, pop-upy či kurzy. V anotacích projektu je plán nabízet v TM opravy a úpravy oděvů, což by zase mohlo přivést do obchodu jiný typ návštěvníků.

Je možné donést i vlastní přebytky, jen se předem domluvte s Lenkou telefonicky.

Stojí tedy návštěva TM za to? Za mě určitě. Nečekejte ovšem přebytky firem typu Burberry za pár korun ani “kurátorsky” vybranou selekci okouzlujících designérských látek jako třeba v Mentalistu. Tohle je trochu jiný zážitek… Ano, můžete tu narazit na látky od českých designérů, ale spíš na štendrech najdete krásnou “no name” vlnu ve skvělé kvalitě za výbornou cenu a potkáte zajímavé lidi, kteří zrovna teď třeba vymýšlejí kostým do filmu, co přijde do kin za rok. Abyste si to v TM užili, musí vás ale bavit objevování a musíte mít pochopení pro tenhle koncept prodeje. V plánu TM je i spuštění e-shopu a vytvoření programu vzdělávání v oblasti udržitelné módy. Těším se a držím palce.