8.4.2019 | Barbora | 8 komentářů

Bonusová kabelka – 2.díl

Minulý týden jste si v článku mohli přečíst, že mi inspirační kabelka od Celine nedala spát a proto jsem se do ní pustila. Jenže výsledek nebyl úplně uspokojivý a podle představ. A protože se nerada vzdávám, moje práce tím nekončila. Kabelku jsem prostě chtěla a musela být lepší.  Tak jsem se vrhla ještě do jedné. Už jsem věděla, co bych bývala raději udělala jinak a chtěla jsem toho využít. Po bitvě je prostě každý generál.

Nejvíce mě trápily čtyři oblasti. A ty potřebovaly každopádně vylepšit.

1. Výztuhy – v návodu se o nich nikde nemluví, ale originál kabelky se mi zdál tužší, tak jsem začala googlit

2. Prošívání – na mém stroji jsem nebyla schopná kabelku sešít normální nití, natož nějakou silnější prošívací, tak jsem začala také googlit

3. Úprava hran – kabelky mívají hrany pěkně zarovnané a zatřené, tak jsem také googlila

4. Pěkné kování – opět na pár hodin a google

Bylo to, jako bych otevřela dveře do jiného světa. Najednou začnete zjišťovat, že spousta věcí by se mohla nebo měla dělat jinak. Že na spoustu úkonů potřebujete různé nářadí, které práci ulehčí. Že i takové kabelky je možné ušít ručně. Když se zakoukáte do všech možných videí na youtube, kde jim to jde tak krásně od ruky, máte hned pocit, že to prostě takhle zvládnete taky. A hlavně, že na tom nic není.

Takže jsem se vybavila ještě výztuhou Decovil, šídlem, prorážecí vidličkou, pevnou nití Synton 30, barvou na hrany, pořádným lepidlem a hlavně konečně pěkným kováním a šla jsem na věc.

Výztuhy

Na kabelky se používá výztuha Decovil. Vyrábí se jako nažehlovací ve dvou tuhostech. Jedná se o materiál ve složení 42 % polyester, 35 % viskóza, 23 % polyamid, ale já měla pocit, že je to pevnější papírová čtvrtka potažená lepidlem. Nebyla jsem si jistá, jestli nažehlování bude fungovat, tak jsem vyzkoušela oba způsoby. Na některé díly jsem výztuhu nažehlila, na některé nalepila. Při nažehlování se mi na svrchní kůži místy prokreslil dezén žehličky, ale po napaření a opětném přežehlení se skoro ztratil. Lis by na toto byl rozhodně lepší. Nalepené díly držely dobře. Použila jsem lepidlo Terocal, které jsme měli už nějakou dobu doma a našla jsem ho u manžela v dílně. Jedná se o elastické gumové lepidlo, které drží jak čert. Mám pocit, že lepení byla asi nejnáročnější disciplína z celé tvorby. Po ruce jsem měla neustále sprej s čističem na brzdy. Je to moje oblíbené čistidlo na cokoliv v domácnosti, odmastí a vyčistí fakt skoro všechno. Na rukou jsem totiž měla neustále zbytky lepidla, jak jsem se někde přichytila nebo otřela. Správně by se lepidlo mělo nanést na obě spojované vrstvy, nechat chvilku zavadnout a pak slepit. To moje ovšem bylo díky stáří dosti gumové, takže jsem ani moc čekat nemusela. Malé části se vám budou lepit docela dobře, ale když potřebujete nalepit něco o velikosti A4, připravte se celkem na nervy. Dva díly se mi dokonce podařilo k sobě špatně přilepit. A to až tak špatně, že jsem je musela od sebe násilím odtrhnout. (A moc dobře to fakt nešlo…) Asi kdybych měla tekutější lepidlo, tak se mi taková věc nepřihodí, tam je vždy určitá prodleva, než lepidlo začne zasychat a díly jdou od sebe ještě odlepit. Takže poznámka pro další práci – koupit nové lepidlo.

Takhle hrůzostrašně to vypadlo po vzteklém odtržení podšívky

Článek je přístupný pouze předplatitelům.

Pokud máte zaplacené členství, tak se stačí přihlásit.

Pokud nemáte zaplacené členství, tak ho můžete zakoupit zde.

Článek pro Vás napsala Barbora (08.04.2019/11:58)
Kategorie: Příběhy našeho šití, Šijte s námi