La Maison Victor

Kdykoliv dorazím do sousedního Německa nebo Rakouska, pokaždé se zastavím v nějaké trafice prozkoumat nabídku časopisů. Jak asi tušíte, nejdéle se zdržím v “dámském koutku”, kde jsou mimo jiné i časopisy o šití. Zatímco tady u nás v České republice jim vévodí jen Burda (i když možná by se ještě něco málo našlo), v německy mluvících zemích vychází takových časopisů slušná hromada. Ne že by všechny stály za to, mnohé jsou z mého pohledu spíš jen na vybití přebytečné kreativity, najdou se však mezi nimi i velmi slušné časopisy s hezkými střihy. (Nikdy nezapomenu například na to, jak jsem ve své oblíbené nádražní trafice poprvé objevila Nähtrends.) Mezi časopisy jsem si našla pár favoritů, po kterých sahám mezi prvními, a mezi ně patří i La Maison Victor (web časopisu je zde).

Obálka časopisu La Maison Victor 11-12/2018.

La Maison Victor zaujme hned na první pohled. Má velmi povedenou grafickou úpravu a je vytištěn na kvalitnějším papíru, takže se přímo nabízí po něm sáhnout. Vychází jednou za dva měsíce, obsahuje převážně dámské modely, pár dětských a vždy i nějaký pánský. Modely jsou většinou spíš střízlivé, běžné kousky do šatníku. To je možná i důvod, proč jsem si časopis nikdy nekoupila a dosud jen prohlížela, ačkoli se mi jako takový velmi líbí a modely v něm mi přijdou fajn. To se ale změnilo na konci loňského roku, když se v tomto časopisu objevily modely, o kterých jsem si na první pohled řekla, že bych je chtěla mít a že by se mi opravdu hodily.

Než se ale rozepíšu o svých favorizovaných modelech a o tom, jak dopadly, vrátím se k časopisu samotnému. Kromě toho, že je vizuálně krásný, velmi na něm oceňuji, že si každý model mohu dobře prohlédnout. Ke každému modelu je nafoceno více snímků a je na nich doopravdy vidět. Stejně tak mi vyhovuje přehled obsažených modelů formou nákresů na zadní obálce časopisu, takže aniž bych listovala, hned vím, jaké střihy obsahuje. Postupy šití jsou ryze konfekční a jsou detailně rozkreslené do obrázků doplněných textem. Střihy jsou vícevelikostní a to od úplně malé velikosti 30 až do velikosti 56 (ne všechny střihy však zahrnují celou škálu velikostí, ale jen její větší výseč, nejčastěji 30-48 nebo 34-56). Zaujalo mě, že se stoupající velikostí v tabulce stoupá i tělesná výška. Tuto skutečnost reflektuje i střih samotný, střihové díly v nejmenších velikostech jsou viditelně kratší než ve větších velikostech. A ještě informace pro ty, kdo by zatoužili vlastnit úplně stejný model, jako je na fotkách. Na webových stránkách La Maison Victor je možné zakoupit k jednotlivým modelům příslušné látky v potřebném množství pro danou velikost, samozřejmě jen do vyprodání zásob.

Tolik k samotnému časopisu. Ale jedna věc je časopis a druhá to, jak jeho střihy sedí a sluší. Samozřejmě každá jsme jiná a každému sedí něco jiného. Mým ukazatelem je, jak na mně model vypadá bez úprav nebo po úpravách, které jsem zvyklá provádět skoro vždy. Pokud musím udělat jen své standardní obvyklé úpravy, které reflektují odlišnosti mé postavy od průměrné konfekční figury, beru to tak, že střih sedí. Pokud musím se střihem vymýšlet a provádět další psí kusy, už jsem ke střihu kritická.

Z posledního loňského čísla La Maison Victor by se mi na doplnění šatníku hodilo snad všechno kromě těch dětských a pánských modelů :-). Mým favoritem číslo jedna ale byly jednoduché šaty Cara, hned v závěsu šaty Julia a Audrey, pak ještě tričko Jodie. Vykopírovala jsem střihy ve velikosti, která mi podle jejich velikostní tabulky nejlépe odpovídala, a šla na věc.

Šaty Cara

Šaty Cara a jejich nákres. Časopis La Maison Victor 11-12/2018

Tyto šaty jsou naprosto jednoduchého střihu, žádné členící švy, jen prsní záševky. U mě je ale potíž v tom, že mi takhle jednoduché střihy většinou vůbec nesedí (respektive jsou nakreslené tak, že mi nesedí, ačkoli mi jinak jednoduché střihy sluší). Zpravidla mi dá hodně práce střih doladit do takové podoby, aby oděv na mně nevypadal jak pytel, kolikrát kvůli tomu od střihu upustím úplně. Například jednoduché střihy z Burdy na mně většinou vypadají katastrofálně. O to víc jsem byla zvědavá, jak to bude v tomto případě. Na papírovém střihu jsem si zašpendlila záševek a střihový díl přiložila k tělu, abych vyhodnotila, jestli budu potřebovat FBA. Jsem totiž na té pomyslné hranici, kdy už FBA potřebuji, ale kdybych měla o číslo menší košíček, FBA bych nejspíš nepotřebovala nikdy. U většiny střihů provádím menší FBA, ale u jiných to není vůbec třeba. Při pohledu na přiložený střih mi bylo jasné, že budu muset v oblasti prsou celkem 3 centimetry přidat (tedy 1,5 cm na přední střihový díl) a že šaty budu muset prodloužit, abych je neměla tak krátké. Na střihu jsem rovnou provedla své obvyklé úpravy – tedy menší FBA, úpravu pro rovná záda, zúžení v oblasti ramen a celkové prodloužení délky šatů. Originální model je ušitý ze silnějšího a pevnějšího úpletu typu punto, ze stejného materiálu jsem hodlala šít i já. Na zkušební model jsem potřebovala něco podobného. Pro tyto účely mám doma v zásobě smetanovou polyesterovou kostýmovku s elastanem (6%) od Mráze, kterou jsem si kdysi nakoupila v akci za 39,- Kč/ metr právě na zkušební modely, když potřebuji pružnou látku. Ušila jsem zkušební model bez rukávů a k mému milému překvapení mi model velmi hezky seděl i slušel. Pak jsem přidala rukáv, ze kterého jsem měla obavy, protože se mi moc nezdál tvar rukávové hlavice. Konalo se však další milé překvapení, rukáv seděl, jen v mém případě potřeboval o 1,5 cm prodloužit, což je opět moje standardní úprava. Nakonec jsem přidala ještě dva záševky na mírné projmutí zadního dílu v oblasti pasu. Tato úprava nebyla nutná, šlo spíš o můj pocit a optické zeštíhlení. Ušití šatů pak byla už jen rychlovka.

Moje šaty Cara. Že jsem mistrně světa ve focení je o mně známá věc, dokonce jsem zvládla zachytit i světelná “prasátka”. Ať se snažím sebevíc, líp to neumím, moje “umělecké” fotky mi budete muset odpustit :-).

Poznámka: Pokud byste někdo chtěl šít ty samé šaty, jen se přesvědčte, že průkrčník přetáhnete přes hlavu. U někoho to může být knap, obzvláště bude-li průkrčník poctivě zpevněný.

Tričko Jodie

Tričko Jodie a jeho nákres. Časopis La Maison Victor 11-12/2018

Dalším kouskem, do kterého jsem se pustila, bylo tričko Jodie. Toto tričko je zařazeno do školy šití a náleží k němu i videonávod. Na tomto tričku se mi líbila jeho jednoduchost a taky to, že není ani moc přiléhavé a ani moc plandavé. Když jsem si vykopírovala střih, zarazila jsem se nad tvarem rukávu. Rukávová hlavice mi přišla moc nízká a široká, proto jsem se rozhodla udělat zkušební model, ačkoliv jindy šiju trička rovnou naostro. Nejdřív jsem však na střihových dílech provedla mé obvyklé úpravy, co dělám i u triček – úpravu pro rovná záda a zúžení v oblasti ramen. Na zkušební model jsem využila staré žerzejové prostěradlo a bohužel se má obava potvrdila. Rukáv sice nebyl vyloženě katastrofální, ale nebylo to ono. Vrásky na rukávu naznačovaly, že bych v horní části potřebovala zúžit rukáv a zvýšit rukávovou hlavici. Rukáv jsem ale nijak neupravovala, rovnou jsem nastříhala a napasovala vyzkoušený rukáv z jiného střihu (konkrétně střih č. 121 z Burdy 9/2018). Nový rukáv seděl už dobře.

Střihový díl na rukáv – vlevo nový střihový díl podle Burdy, vpravo původní střihový díl.

Jako materiál na toto tričko jsou doporučeny měkce splývavé typy úpletů. Já si trička ušila rovnou dvě. Jedno z bavlněného fineribu v královsky modré a druhé ze smetanového oboulícního merina, obojí z Moraviatexu. Ten bavlněný finerib není až tak měkce splývavý, proto tričko působí tužším dojmem. Merino naopak splývá dokonale a tričko je z něj mnohem hezčí.

Moje trička Jodie

Šaty Audrey

Šaty Audrey a jejich nákres. Časopis La Maison Victor 11-12/2018

Tyto šaty se mi zalíbily hlavně díky hezkému přinechanému rukávku, navíc hranatý výstřih na žádných šatech nemám. Na tyto šaty jsou doporučeny mírně pružné látky, originální model je ze silnějšího úpletu typu punto. Na zkušební model jsem opět použila tu výše zmiňovanou kostýmovku s elastanem od Mráze, střih jsem dopředu nijak neupravovala. Zkušební model mi seděl téměř dokonale, ale pár mých obvyklých úprav včetně FBA bylo stejně třeba. Původně jsem šaty chtěla šít ze silnějšího vlněného žoržetu s přídavkem elastanu z mých zásob, ale v Delsynu jsem se zamilovala do směsové látky (viskóza / polyester/ elastan) se strukturovaným květinovým vzorem od Dolce Gabbana. Původní záměr šel stranou a šaty dopadly takto.

Moje šaty Audrey. Na fotce není vidět květinový motiv (šaty jsou sytě černé), proto jsem přidala nasvícený detail látky.

Šaty Julia

Šaty Julia a jejich nákres. Časopis La Maison Victor 11-12/2018

Tyto šaty si mě získaly svým měkce padajícím výstřihem na zádech. Stejně jako šaty Audrey jsou z kolekce pro slavnostnější příležitosti, můj záměr s tímto střihem však padl na letní šaty v délce pod kolena. Doporučeným materiálem jsou splývavě padavé a nepružné látky, originální model je z polyesterového saténu. Šití těchto šatů si nechám až na jaro a pravděpodobně na ně sáhnu po květovaném cady ze zásob. Zkušební model už mám však hotový a kromě mé nevyhnutelné úpravy pro rovná záda a úpravy v oblasti pasu na zadním dílu (další moje běžná úprava) jsem nemusela upravovat vůbec nic.

Pokud La Maison Victor znáte a s jeho střihy máte nějaké zkušenosti, prosím podělte se o ně v diskuzi.