Možná jste si všimly, že poslední měsíce a týdny se na Stehu snažíme kromě našich tradičních a oblíbených témat (šití z obtížných materiálů, vysoká krejčovina, kabáty se všívanými výztuhami) vystoupit z našich komfortních zón a zkoušet nové věci. Bára se pustila do šití prádla a taky do úplně nové oblasti, kterou vás chceme překvapit v dalším společném šití, takže o ní musím zatím pomlčet. Já se snažím články věnované šití více směřovat k otázkám stylu nebo historii módy zachycené ve filmech nebo na výstavách (o jedné se dočtete již brzy). A Jana? Ta experimentuje pořád. Neustále nás překvapuje tím, co nového z vysoké krejčoviny zkouší, kam se zas posunula ve zpracování hedvábí nebo vypracování kabátů. Teď se ale rozhodla vyzkoušet něco úplně jiného – chystá se šít kabátek z umělé kožešiny. Proč tedy o tomto tématu píšu dneska já?
Byl to Janin nápad, abych jednak napsala něco ke stylovým volbám spojeným s umělými kožešinami, jednak abych shrnula svoje zkušenosti s jejich šitím. Mám totiž s kožíšky na Stehu asi největší zkušenosti, i když jsem o nich (s jednou výjimkou) zatím vůbec na web nepsala. Proč? Protože mé pokusy o umělé kožíšky povětšinou spadají do populární kategorie tzv. fuck-upů. Tedy té kategorie, kdy se něco prostě nedaří tak moc, až o tom má cenu vyprávět. Některé ze svých pokusů vám tedy dneska představím, přestože dopadly katastroficky.
Nejdřív ale pár těch těch, co dopadly dobře:
