Ačkoliv se většinu času snažíme držet při zemi a nakupovat látky a šít věci, které když už nepotřebujeme, tak alespoň ve svých životech využijeme, není od věci se občas zasnít nad tím, jaké by to bylo být mouchou v ateliéru Haute Couture. V minulosti jsme vám takové malé nahlédnutí zprostředkovaly v článku o šití šatů z červeného koberce, a protože se text setkal s velkou odezvou, rozhodly jsme se v tomto tématu pokračovat. Dnes se podíváme na to, jak to vlastně v ateliéru chodí a také vám ukážeme naše nejoblíbenější videa.
Zatímco pro naše babičky či prababičky bylo standardem mít šaty šité na míru, dneska je člověk, který si nechává šít, spíše výjimkou. Je to dané nejen tím, že konfekce je mnohem levnější, ale také tím, že když jdete do krejčovství, nikdy dopředu na 100% nevíte, jaký bude výsledek, jestli vám vybraný model bude opravdu slušet. V ateliérech domů, které mohou nést označení Haute Couture, se o výsledek bát nemusíte, protože vám model případně bezplatně přešijí a upraví (a to i když si vyberete třeba špatnou barvu nebo přiberete pár kilo). Zůstává další hlavní problém zakázkového šití: nejde o konzum. Podstata konzumu spočívá v radosti z nákupu, nikoliv radosti z nových šatů, které nakupujícího vlastně po prvních pár nošeních přestávají bavit.
Co je vlastně Haute Couture?
Haute Couture je chráněné označení a pro jeho používání musí módní dům splnit několik podmínek:
být členem The Chambre Syndicale de la Couture Parisienne, což je instituce sdružující pařížské couturiéry, založená roku 1868 paradoxně anglickým návrhářem Charlesem Frederickem Worthemmít ateliér v Paříži, který má minimálně 15 zaměstnanců na plný úvazekdvakrát ročně prezentovat kolekci minimálně 50 modelů na denní i večerní nošeníšít na míru zákaznic s minimálně jednou zkouškou
Počet členů syndikátu je omezený a kromě stálého členství existuje i korespondenční účast ze zahraničí a hostující členové, kteří aspirují na to se stát stálými. Pro většinu značek je členství ztrátové i přes ty sumy, které oblečení v této lize stojí, takže je to pro ně spíše otázka prestiže a tím i reklamy. Ve francoužštině znamená slovo couture šití a haute vysoký, takže doslovný překlad je opravdu vysoká krejčovina. Zatímco v angličtině se slovo couture používá ve významu vysoké krejčoviny, ve francoužštině má svůj původní význam – což vede občas k nedorozumění – například špendlíky epingles de couture jsou prostě špendlíky na šití, nikoliv nějaké speciální špendlíky používané v Haute Couture salonech. (Vzhledem k odchování anglofonními zdroji používáme slovo couture právě ve významu vysoké krejčoviny).
Haute couture vs. tradiční krejčovina
U nás na webu se můžete setkat s tím, že některé techniky označujeme jako couture nebo tradiční. Jaký je v tom rozdíl? Obě skupiny tak trochu splývají – jde o postupy, které zahrnují hodně ručního šití a nepoužívají nažehlovací výztuhy. V Haute Couture domech byla ale vždy trochu větší možnost rozletu, takže se používaly i finančně náročnější techniky jako zkušební modely, celoplošné podrážení oděvu nebo náročné výšivky. Ačkoliv tedy každá běžná švadlena před 60 lety obnitkovávala v ruce a všechno kličkovala, určitě nepodrážela celé šaty hedvábnou organzou.
A jak to v Haute Couture domech funguje?
Každý módní dům má několik ateliérů, které buď šijí těžkou krejčovinu jako kalhoty, saka a kabáty (atelier du tailleur) nebo lehkou jako šaty a halenky (atelier du flu). V dřívějších dobách, kdy měl každý dům několik ateliérů flu a několik du tailleur, byl ještě speciální ateliér jen na šití klobouků.
